Debata o zrušení ÚSTR se stala jedním z hlavních témat hnutí Stačilo!. Ústav pro studium totalitních režimů stojí stát stovky milionů korun a od svého založení v roce 2007 je poznamenán politickými spory. Petra Prokšanová i Jana Maláčová proto zdůrazňují, že nastal čas ústav zrušit a jeho agendy předat akademickým institucím, které dokážou zajistit nezávislý a odborný výzkum.

ÚSTR: drahý a politický ústav, který už dávno ztratil smysl

Na serveru Novinky.cz se nedávno objevil článek s titulkem „Stačilo! chce po volbách zrušit Ústav pro studium totalitních režimů“. V něm zazněla slova Petry Prokšanové, kandidátky hnutí Stačilo!, která jednoznačně označila ÚSTR za nepotřebný a drahý relikt. „Jedním z iniciátorů novely zákona o politické šikaně je Ústav pro studium totalitních režimů. Myslím, že hned po volbách můžeme tenhle nepotřebný ústav zrušit. A jeho zaměstnance převedeme do Ústavu pro studium zločinů kapitalismu. Myslím, že budou mít co dělat,“ uvedla Prokšanová.

Její slova nebyla míněna jako nadsázka. Sama vysvětluje, že ÚSTR není vědeckou institucí, ale politickým projektem, který vznikl v roce 2007 účelově a pod politickým dohledem. Odborný výzkum podle ní nemá probíhat v ústavu řízeném Senátem, nýbrž na univerzitách a v Akademii věd. „Výzkum historie patří přirozeně do akademického prostředí. Myslím, že univerzity a akademie věd mají potřebnou odbornost i nezávislost. Národní archiv pak dostatek kapacit i prostoru pro správu archivu bezpečnostních složek, který je dnes součástí ÚSTR. Vzdělávací projekty pak mají přirozeně spadat pod ministerstvo školství nebo kultury,“ vysvětluje.

Ústav stojí stovky milionů, přínos je sporný

Článek připomíná, že stát na ÚSTR vydá v příštím roce 228 milionů korun. To je suma, která v době, kdy vláda škrtá na školství, důchodech či zdravotnictví, působí jako nepřijatelný luxus. Zrušení ústavu by proto nebylo jen politickým gestem, ale i racionálním úsporným opatřením.

Jana Maláčová, jednička pražské kandidátky Stačilo!, návrh podporuje a připomíná, že jeho zrušení dává smysl i z hlediska dlouhodobého vývoje. „Vědeckou činnost mají dělat vědecké instituce. ÚSTR zmítají jenom vnitřní války. Zrušit ho a jeho práci svěřit Akademii věd nebo Univerzitě Karlově je správný návrh,“ řekla. Dodala také, že zákon počítá s tím, že v roce 2030 přejde Archiv bezpečnostních složek pod Národní archiv, takže ÚSTR by zanikl přirozeně i tak.

Politický projekt místo vědy

ÚSTR je od svého založení poznamenán spory o vedení, personálními čistkami a neustálými politickými tlaky. Byl koncipován jako „paměťová instituce“, která má dokumentovat zločiny nacistického a komunistického režimu, avšak jeho fungování odráží spíše ideologické zadání než otevřenou vědeckou diskusi.

Prokšanová zdůrazňuje, že už samotná skutečnost, že do rady ústavu nesmí být voleni bývalí členové KSČ, ukazuje, že nejde o objektivní vědecké prostředí, ale o instituci, která kádruje na základě politické minulosti. Takový přístup kritizoval i Ústavní soud. ÚSTR je tak ve své podstatě politickým úřadem, jehož existence má udržovat jednu oficiální interpretaci dějin.

Obránci ÚSTR mluví o „ochraně demokracie“

Zástupci ústavu reagovali na návrhy Stačilo! odmítavě. První náměstek ÚSTR Kamil Nedvědický uvedl, že není náhoda, že se ústav stal terčem útoků právě v době, kdy se prosadila novela trestního zákona zakazující propagaci komunistické ideologie. „Zůstává srozumitelné, že těm, kteří mají blízko ke strukturám bývalého režimu nebo s nimi sympatizují či chtějí tento totalitní systém rehabilitovat, může být tato činnost nepohodlná,“ poznamenal. Dodal také, že podle něj ÚSTR svou práci vykonává „kvalitně a důsledně, a to ve veřejném zájmu. V demokracii je obrana historické paměti stejně důležitá jako svoboda slova.“

Jenže tato obhajoba opět ukazuje spíše politický než odborný rozměr činnosti ústavu. Pokud má být historie zkoumána vědecky a nezávisle, nesmí stát na zákonně garantované jediné „správné“ interpretaci, ale na otevřené pluralitě badatelských přístupů.

Zrušení neznamená zapomenutí

Petra Prokšanová k tomu dodává, že zrušení ústavu neznamená popření minulosti, ale její osvobození od politických vlivů. „A co od zrušení ÚSTR čekáme? Méně byrokracie, úsporu peněz, větší nezávislost a objektivitu. Zrušit ÚSTR neznamená zapomenout minulost. Znamená to zkoumat ji efektivněji, odborněji a bez politických vlivů,“ říká.

Z debaty je zřejmé, že ÚSTR se stal institucí, která místo sjednocování společnosti rozděluje. Je drahý, sporný a od svého počátku nese otisk politických bojů. Pokud má být uchování historické paměti skutečně důvěryhodné, je načase vrátit se k přirozenému řešení: svěřit výzkum a vzdělávání nezávislým akademickým institucím, kde je zajištěna odbornost a pluralita.