Vlastimil Válek straší komunismem a obvinil hnutí Stačilo! Kritici upozorňují, že tak odvádí pozornost od problémů, které vláda nedokáže řešit.

Výrok ministra zdravotnictví Vlastimila Válka o hnutí Stačilo! se stal ukázkovým příkladem toho, jak se část politické reprezentace zoufale vrací k vyčpělým narativům minulosti. Válek na sociálních sítích prohlásil, že lidé sdružení pod značkou Stačilo! jsou „stejní komunisté“, kteří údajně čtyřicet let šikanovali, věznili a vraždili občany s odlišným názorem. Podle něj je proto nezbytné na tuto „historickou pravdu“ neustále upozorňovat, dokonce i prostřednictvím banerů na domech.

Tento typ rétoriky má však jeden zásadní problém. Komunisté nevládnou v této zemi už pětatřicet let. Generace, která dnes nese odpovědnost za politiku a veřejný život, je úplně jiná, než ta, jež působila před rokem 1989. Přesto někteří politici s oblibou otevírají staré rány a vkládají je do současných diskusí jako univerzální strašák. Válek se tak nezařadil mezi hlas rozumu, nýbrž do zástupu těch, kteří nedokážou nabídnout skutečná řešení problémů, a proto sahají po jednoduchých heslech o komunistech.

Hnutí Stačilo! přitom není žádnou „skrytou odnoží KSČ“, jak se snaží Válek naznačit. Sdružuje lidi různých profesí a názorů, kteří spojuje přesvědčení, že současný politický a ekonomický systém nefunguje spravedlivě. Jsou to učitelé, dělníci, podnikatelé, aktivisté i lidé z kulturní sféry. Spojuje je nespokojenost s vládní politikou a odhodlání prosazovat změny ve prospěch většiny obyvatel, nikoli snaha vracet společnost do minulého režimu.

Petra Rédová k Válkovu výroku trefně poznamenala, že to byli právě ti, kteří se dnes nejvíce bijí v prsa „bojem proti komunismu“, kdo po roce 1989 systematicky rozprodávali a rozkrádali to, co bylo v předchozích dekádách vybudováno. Místo řešení zdravotnické krize, energetické chudoby nebo rostoucího zadlužení státu tak ministerský předseda zdravotnictví přispívá k dalšímu šíření nenávisti a k vyvolávání duchů minulosti.

Veřejná debata by měla být postavena na faktech a na schopnosti přinášet konstruktivní návrhy. Místo toho jsme svědky toho, jak se politické špičky uchylují k agitaci, která má za cíl odvrátit pozornost od vlastních selhání. Válkův výrok není jen nespravedlivý vůči lidem, kteří se v hnutí Stačilo! angažují, ale je i nebezpečný pro celou společnost. Posiluje atmosféru strachu a nenávisti, která se postupně stává normou politické komunikace.

Je načase, aby se i vládní politici naučili diskutovat o současnosti a budoucnosti místo neustálého otevírání minulosti. Opravdová odvaha se totiž neprojevuje v lepování banerů proti údajným „stalinistickým kandidátům“, ale v tom, že dokážeme čelit dnešním výzvám – od stavu zdravotnictví, přes sociální nerovnosti až po otázky mezinárodní politiky. A v tom má Vlastimil Válek zatím velké mezery.