Přijeli do školy, mluvili o válce a o tom, jak vzít peníze na klima a dát je na děla. Kdyby tam šla Konečná nebo někdo z Stačilo!, byl by z toho skandál. Teď? Ticho.
České univerzity se i v roce 2025 ukazují jako prostředí, kde se vládní ideologie může šířit bez odporu – pokud se tedy jedná o tu „správnou“ ideologii. V době, kdy se blíží volby do parlamentu, začíná být stále zřejmější, že návštěvy politiků ve školách nejsou jen „debatami“ o aktuálních tématech. Jsou to promyšlené kroky, jejichž cílem je ovlivnit budoucí voliče pod pláštíkem odborné diskuse.
Nejnovějším příkladem je návštěva premiéra Petra Fialy a ministra financí Zbyňka Stanjury na VŠB – Technické univerzitě Ostrava. Podle Stanjurova příspěvku na sociálních sítích se debatovalo hlavně o „agresivní rozpínavosti Ruska“, o „druhé studené válce“ a o tom, jak je nezbytné navýšit výdaje na obranu na 3 % HDP do roku 2030. Studentům byla rovnou předložena i myšlenka, že by se na to měly použít prostředky původně určené na dekarbonizaci českého průmyslu.
Tedy, z fondů na modernizaci ekonomiky a ochranu klimatu chce vláda přesunout stovky miliard korun do zbrojení — a tuto myšlenku prezentuje studentům technické univerzity jako „logickou prioritu“. Ne jako téma k diskusi, ale jako fakt.
Debata nebo kampaň?
Předvolební kontext nelze ignorovat. Když vládní politici objíždějí školy a pod záminkou debaty šíří vlastní politický program, nelze to označit jinak než za skrytou agitaci. Mluví se o geopolitice, „správné straně železné opony“, o militarizaci Evropy — a všechno to zní jako shrnutí volebního programu, ne jako vyvážená akademická diskuse.
Aby bylo jasno — politické diskuse na univerzitách nejsou špatně. Ale pouze tehdy, pokud jsou skutečně diskusí, tedy s prostorem pro různé názory, nikoliv jednostrannou prezentací „vládní pravdy“.
Představme si hypotetickou situaci: na stejnou univerzitu dorazí například Kateřina Konečná, předsedkyně KSČM a lídryně kandidátky Stačilo!, a začne se studenty mluvit o potřebě míru, o sociálních dopadech války, o nutnosti investovat do zdravotnictví a bydlení místo do zbraní. Co by se stalo?
Mediální lynč. Opozice by řvala o nepřijatelné ideologizaci vzdělávání, školy by se distancovaly, a ve veřejném prostoru by se řešilo, jak je možné, že komunistka agitovala na univerzitě.
Ale když totéž dělají vládní politici? Najednou je to „odborná debata“.
Kdo má klíče od univerzitních dveří
Tato situace znovu odhaluje hluboký dvojí metr, který se v české veřejné sféře stává normou. Univerzity mají být prostorem svobodného myšlení, ale čím dál víc připomínají ideologické laboratoře, kam mají přístup jen ti, kdo se drží oficiální linie Bruselu a Strakovky.
Vládní lídři si tak univerzity pletou s přednáškovým turné, kde nemusí čelit opozici, jen pokyvujícím hlavám nebo mlčení. Zda to má co dělat se svobodou akademického prostředí, a ne s předvolební propagandou, si už musí každý zodpovědět sám.
Ale až příště někdo řekne, že na školách se politika nemá dělat — zeptejte se ho, pro koho přesně ten zákaz platí.
