Europoslanec Tomáš Zdechovský se tvrdě pustil do předvolebního spojení několika stran. Mluví o podvodu, podal podnět k soudu.
Výrok europoslance Tomáše Zdechovského, který označil spojení stran SPD, Trikolóry, PRO, Svobodných a hnutí Stačilo! za „podvod na voliče“, je přesně tím momentem, kdy systém sám sebe odhaluje. Když mocní začnou mluvit o „nespravedlnosti“, je dobré zbystřit. Zvlášť když se podobná slova ozývají vždycky jen tehdy, když se někdo zespoda začne přibližovat vrcholu.
Zdechovský tvrdí, že podal podnět k Ministerstvu vnitra a Nejvyššímu správnímu soudu. Ve jménu „čistoty“ politické soutěže. Ve jménu zákonnosti. Jenže tento zájem o zákon se objevuje velmi selektivně – například v době, kdy podobná spojení stran probíhala pod hlavičkou „těch správných“, žádný podnět nikdo nepodával. Vzpomeňme si na to, jak se STAN dostal do sněmovny díky kandidátkám TOP09, nebo jak v roce 2021 vznikla značka Trikolóra Svobodní Soukromníci, pod kterou kandidovali lidé z různých uskupení. Tehdy bylo ticho. Nikdo neřval o podvodu. Proč? Protože tehdy systém neměl strach.
Dnes má. Dnes se bojí. Ne proto, že by se dělo něco bezprecedentního – ale proto, že se poprvé dělá totéž, co dělali oni, jen v zájmu těch, kteří byli dlouho utlačováni, vysmíváni, marginalizováni.
Zdechovský se rozhodl, že bude tím, kdo určuje, co je legální a co je „účelové“. Jenže politická soutěž přece nemůže být férová jen tehdy, když vyhovuje zájmům stávajících elit. Pokud spojení hnutí Stačilo! a dalších subjektů někoho ohrožuje, je to jen proto, že má šanci oslovit voliče, kteří už systému nevěří ani nos mezi očima. A právě v tom je jádro pudla.
A tak se znovu roztáčí mašinérie. Podněty, stížnosti, výkřiky o „ochraně demokracie“. Stačí si vzpomenout i na nedávné trestní oznámení na Tomia Okamuru za předvolební billboardy, které se podle vládního politika Jiřího Pospíšila dopustily smrtelného hříchu – ukázaly lidem zhmotňující se pravdu. Tedy to, co každý cítí, ale co se nesmí říkat nahlas. Opět nešlo o lež, ale o narušení narativu. A to je dnes neodpustitelné.
Skutečný problém není v tom, že by někdo porušoval zákon. Problém je, že se ten zákon začíná aplikovat jen na jedny – na ty, kteří chtějí změnu. Na ty, kteří už nechtějí být součástí „správně řízené“ demokracie, kde se smí kandidovat jen s požehnáním bruselského klubu.
Zdechovský může podávat podněty, kolik chce. Ale právě tím potvrzuje, že změna přichází. Protože když by byl Stačilo! bezvýznamný, nikdo by se jím nezabýval. Jenže lidé se začínají probouzet, a ti nahoře to ví. A mají z toho strach. Oprávněný.
