Ursula von der Leyenová přežila nedůvěru, přestože většina českých europoslanců hlasovala pro její odvolání. Evropský parlament hlasoval 10. července 2025 o vyslovení nedůvěry předsedkyni Evropské komise. Ačkoliv návrh neprošel, pro von der Leyenovou to znamená vážné varování – i doma, i v zahraničí.sobě i Stačilo! Vládní europoslanci ji naopak podrželi – nebo utekli z hlasování.

Von der Leyenová přežila nedůvěru. Většina Čechů byla proti

Evropský parlament ve čtvrtek 10. července 2025 hlasoval o návrhu na vyslovení nedůvěry předsedkyni Evropské komise Ursule von der Leyenové. Přestože návrh neprošel, výsledek vyvolal ostré reakce napříč politickým spektrem. Výrazná většina českých europoslanců hlasovala pro její odvolání, a to včetně zástupců hnutí ANO, SPD, Motoristé sobě i KSČM. Předsedkyně však svou pozici uhájila – navzdory řadě skandálů, kontroverzním rozhodnutím i rostoucí kritice z vlastních řad.

---

Česká většina řekla jasné „ne“

Z české delegace v Evropském parlamentu hlasovalo pro odvolání von der Leyenové jedenáct poslanců. Jednalo se o Kateřinu Konečnou (KSČM), Ivana Davida (SPD), Ondřeje Dostála (Stačilo!), Filipa Turka a Nikolu Bartůška (Motoristé sobě), dále o šest europoslanců zvolených za hnutí ANO: Kláru Dostálovou, Ondřeje Knotka, Jaroslavu Pokornou Jermanovou, Jaroslava Bžocha, Tomáše Kubína a Janu Nagyovou.

Naopak pro zachování von der Leyenové ve funkci hlasovali zejména europoslanci z vládních stran. Konkrétně šlo o Tomáše Zdechovského (KDU-ČSL), Markétu Gregorovou (Piráti), Jana Farského a Danuši Nerudovou (oba STAN), Ondřeje Koláře a Luďka Niedermayera (oba TOP 09).

Hlasování se zcela vyhnula trojice europoslanců z ODS – Alexandr Vondra, Veronika Vrecionová a Ondřej Krutílek – kteří se nedostavili.

---

Dostál: Podzimní volby mohou rozhodnout

Jedním z hlasitých kritiků von der Leyenové se stal nezávislý europoslanec Ondřej Dostál, zvolený za hnutí Stačilo!. Podle něj výsledek hlasování ukazuje, že Češi dali na evropské úrovni jasně najevo, že s touto politikou nesouhlasí. V komentáři uvedl, že „Česká republika velkou většinou proti Ursule!“ a vyzval k zopakování tohoto postoje i v nadcházejících podzimních volbách.

Zároveň poukázal na rozpory mezi domácí a evropskou rétorikou vládních politiků. Zatímco se doma tváří jako kritici Bruselu, v Evropském parlamentu hlasují ve shodě s tím, co doma kritizují. Tento postoj označil za pokrytecký a nebezpečný.

---

Konečná: Odmítám Green Deal, migrační pakt i válečnickou politiku

Podobně se vyjádřila i europoslankyně Kateřina Konečná. Připomněla, že von der Leyenovou odmítla už při jejím prvním nástupu do funkce i při předchozím hlasování. Letos svůj nesouhlas zopakovala se slovy, že od předsedkyně Komise očekává jen další prosazování „Black Dealu“, tedy radikální zelené politiky, unijního migračního paktu a militaristického směřování Evropské unie. To vše podle ní odporuje zájmům obyčejných lidí a národních států.

„Jen až bude příště vláda mluvit o tom, jak bojuje proti bruselským nesmyslům, stačí se podívat na hlasování vládních europoslanců. Hnus,“ dodala Konečná.

---

Von der Leyenová přežila. Ale za jakou cenu?

Přestože předsedkyně Komise hlasování ustála, její vítězství zdaleka nepůsobilo přesvědčivě. Z přítomných 553 europoslanců hlasovalo proti návrhu 360, zatímco 175 bylo pro a 18 se zdrželo. Podpora přišla především od Evropské lidové strany (EPP), socialistů, liberálů z Renew a části Zelených. Ani tato aliance však nebyla jednotná. Mnozí europoslanci ze zmíněných frakcí se hlasování záměrně vyhnuli nebo volili proti, často z důvodu nespokojenosti s výkonem Komise.

Předsedkyně získala podporu sociálních demokratů údajně až po poslední chvíli učiněném slibu, že zachová Evropský sociální fond v nadcházejícím unijním rozpočtu. Podle mnoha komentátorů tak její přežití nebylo výsledkem důvěry, ale politického handlu.

---

PfizerGate, cenzura, centralismus. Nedůvěra byla na místě

Skutečnost, že předsedkyně Komise ustála hlasování, vyvolává otázky o fungování evropské demokracie. Kritici dlouhodobě poukazují na netransparentnost klíčových rozhodnutí von der Leyenové, včetně kauzy tzv. PfizerGate – nejasného a nezveřejněného vyjednávání o miliardových nákupech vakcín proti covidu-19. Dosud nebyly zveřejněny SMS zprávy, které měla vést se šéfem farmaceutické firmy Pfizer. Kritika se ale týká také tlaků na regulaci online prostoru, posilování cenzurních mechanismů, a v neposlední řadě i faktického obejití členských států při klíčových rozhodnutích.

Někteří europoslanci dokonce hovoří o „předsednické samovládě“ a obcházení institucionální rovnováhy v EU. V tomto kontextu působí výsledek hlasování spíše jako demonstrace síly unijního establishmentu než jako výraz skutečné podpory.

---

Symbolická prohra. Politický signál však zůstává

Rumunský europoslanec Gheorghe Piperea, který návrh na vyslovení nedůvěry inicioval, sice dopředu připouštěl, že návrh s největší pravděpodobností neprojde. Podle něj však šlo o zdravé a potřebné cvičení evropské demokracie. A skutečnost, že se proti předsedkyni Komise postavila téměř třetina europoslanců, může do budoucna sehrát důležitou roli. „Je důležité ukázat, že je to možné,“ řekl Piperea a upozornil, že s podobnými iniciativami budou muset v Bruselu počítat i nadále.

Hlasování tak možná nezměnilo okamžitou realitu, ale jasně ukázalo rozdělení nejen mezi jednotlivými frakcemi, ale i uvnitř samotné Komise. Evropská unie čelí vnitřní krizi důvěry a nespokojenosti – a Ursula von der Leyenová z ní vychází sice technicky jako vítězka, ale politicky výrazně oslabena. Čeští europoslanci dali najevo, že tuto realitu vnímají. Evropané se budou moci brzy vyjádřit znovu – tentokrát ve volbách.

Kdo dnes podpořil Ursulu? Vládní a „progresivní“ europoslanci

Přestože značná část europoslanců v Evropském parlamentu dala najevo kritický postoj k působení Ursuly von der Leyenové, české vládní strany se postavily jednoznačně na opačnou stranu barikády. 

Tento postoj naprosto jednoznačně potvrzuje skutečnost, že ODS, STAN, TOP 09, Piráti a KDU-ČSL dnes patří do tábora těch, kteří hájí „bruselský“ kurz. Nejsou to strany hájící české zájmy, ale zájmy byrokratického jádra Evropské unie. V praxi to znamená podporu Green Dealu, migračních kvót, cenzurních opatření i militarizace evropské politiky. Jejich hlasy — nebo mlčení — ukazují, komu skutečně slouží. A rozhodně to není český občan.