Europoslanec Tomáš Zdechovský nedávno rozvířil vody sociálních sítí, když obvinil europoslankyni Kateřinu Konečnou z údajného „ruského ovlivňování voleb“ – a to na základě toho, že její příspěvky mají vysoký počet lajků, komentářů a sdílení. V jeho očích je taková podpora podezřelá. Proč? Protože ji jeho vlastní profily zkrátka nemají.

Zdechovský pod palbou: Když politická žárlivost nahrazuje argumenty

Zdechovský tvrdí, že „podezřelé účty“ podporují Konečnou, protože byly založeny v roce 2024, lajkují „všechno bez výjimky“ a šíří proruský obsah. Na základě této selektivní a nepodložené analýzy vytváří dojem, že jde o uměle vytvořenou síť pro manipulaci veřejného mínění.

Když lajky bolí

Příspěvek Konečné, na který Zdechovský naráží, nasbíral přes 7 600 lajků, 2 200 komentářů a 1 300 sdílení. To není nic jiného než výsledek virálního příspěvku, který zasáhl přesně to, co má dobrý politický obsah zasáhnout – nerv veřejnosti. Žádné armády botů, žádní ruští trollové. Jen lidé, kterým to mluví z duše.

Naopak: tohle jsou přesně ta čísla, která politici zoufale touží mít – a pokud je nemají, často hledají viníka všude možně, jen ne u sebe.

Co by bylo podezřelé? Například 10 000 lajků, ale bez komentářů, bez sdílení, bez života. Tedy přesně to, co se děje u některých "vystajlovaných" PR účtů. To by stálo za otázky. Ale tady? Tady stačí prostě připustit, že někdo má větší dosah.

Projekce místo sebereflexe

Zdechovského status působí spíš jako projev frustrace z vlastního slabého vlivu než jako relevantní varování. Když totiž příspěvky sbírají desítky reakcí jen u nejvěrnějších fanoušků, zatímco jiní bez problémů aktivizují tisíce lidí, je pohodlné vymýšlet si konspirace místo hledání vlastních chyb.

Ať už má člověk ke Konečné jakýkoli vztah, její přítomnost na sítích je autentická. Nehraje si na uhlazeného technokrata, mluví napřímo – a proto ji sledují tisíce lidí. Ne proto, že je někdo platí, ale proto, že jim dává hlas, který jinde neslyší.

Strašení Ruskem jako univerzální výmluva

Status dokonale zapadá do současného trendu, kdy se každý jiný názor rovná „proruské propagandě“. Je to pohodlný nástroj: označit protivníka, zdiskreditovat, nediskutovat. Tato hra ale už pomalu přestává fungovat – lidé se čím dál víc orientují podle obsahu, ne podle nálepek.

Zpochybňovat legitimní zájem občanů jen proto, že se někomu nehodí do krámu, je cesta do informační a politické arogance.

Když se z lovce trollů stane virální klaun

Tomáš Zdechovský asi nečekal, že jeho příspěvek o „podezřelých účtech“ spustí lavinu reakcí – ovšem ne proti Konečné, ale proti němu samotnému.

Veřejnost mu pod vlastním statusem vystavila zrcadlo. Komentáře tvoří galerii názorů, která se vymkla kontrole: výsměch, rozhořčení, ironie, únava. Nejčastější vzkaz? "Když už ani na vlastním profilu nemáte podporu, začnete kontrolovat lajky těch úspěšnějších."

Zdechovský chtěl odhalit "proruskou hrozbu", místo toho odhalil sám sebe – jako politika bez důvěry a s velmi tenkou kůží.