Komentáře
Detektiv Mike jako provokatér: Útok na Kateřinu Konečnou
Detektiv Mike jako provokatér opět zasahuje. Ve videu namířeném proti Kateřině Konečné využívá Mike Oganesjan manipulaci, střih a falešnou investigaci k útoku na politického oponenta.
Detektiv Mike jako provokatér: Video proti Kateřině Konečné
Mike Oganesjan alias "Detektiv Mike" opět zasáhl do veřejného prostoru. Tentokrát se stal hlavním aktérem videa s názvem „Europoslankyně Kateřina Konečná o nás lže na Twitteru/X a pak utíká. Někdo jí ukradl SPZ(RZ) z auta. Zveřejněné video zachycuje dramatickou konfrontaci mezi Oganesjanovým týmem a europoslankyní za KSČM Kateřinou Konečnou, odehrávající se během jejího veřejného vystoupení v Opavě. Přestože se video tváří jako novinářská reportáž, ve skutečnosti jde o učebnicový příklad záměrné provokace. Detektiv Mike jako provokatér zde nepřináší žádnou novinářskou hodnotu – cílem je polarizovat, vyvolat konflikt a získat diváckou atraktivitu.
Od oznámení k inscenaci: politická provokace Mikea Oganesjana
Není bez zajímavosti, že k této události předcházelo oznámení samotného Oganesjana na sociálních sítích i v rozhovoru, který publikovaly Parlamentní listyParlamentní listy v květnu 2025. Už tehdy avizoval, že se chystá „další úder proti Konečné“, protože ho údajně křivě obvinila ze zfalšování registrační značky auta jeho politického oponenta Daniela Sterzika. Video, které se objevilo krátce poté na placené platformě HeroHero, tak bylo zjevně připravováno jako mediální úder s jasným scénářem a předem definovaným cílem.
Zarážející je zejména sled událostí, který lze jen těžko považovat za náhodný. Nejprve Oganesjanova skupina vylákala Daniela Sterzika na schůzku, během níž došlo k incidentu s pozměněnou registrační značkou jeho vozidla. Následně se ta samá skupina objevuje na veřejné akci v Opavě, kde Kateřina Konečná zjišťuje, že z jejího auta zmizela SPZ. V obou případech se jedná o politické oponenty, kteří byli v daný moment vystaveni veřejné konfrontaci, jejíž součástí byly podivné a právně problematické okolnosti. To vše jen podporuje podezření, že šlo o cílenou politickou provokaci Mikea Oganesjana.
Tým Detektiva Mika přijel na veřejné setkání Konečné s jediným záměrem – vyvolat střet. Vstupují s kamerami, kladou agresivní otázky, opakovaně oslovují političku navzdory její snaze se distancovat, přičemž kamera běží a zaznamenává každé odmítnutí či podrážděnou reakci. Pouze výběr a střih záběrů dodává celému výstupu dojem dramatické investigace – přestože realita je spíše reality show než novinářská práce.
Agresivita maskovaná za novinařinu: Zneužití novinařiny Detektivem Mikem
Jedním z nejproblematičtějších aspektů celého výstupu je prezentace Detektiva Mika jako „nezávislého novináře“. V žádném záběru však není patrná snaha o objektivitu, vyváženost nebo ověření informací. Namísto toho sledujeme jednostranné útoky, výsměch, manipulativní rámování a vědomé nerespektování osobního prostoru.
Oganesjanův tým přichází na akci připravený nikoli klást otázky, ale vyvolat konflikt. Jejich přístup není informativní, ale konfrontační – používají agresivní tón, sugestivní obvinění a často přerušují protistranu dříve, než může odpovědět. Mikrofon se mění v nástroj nátlaku, nikoliv ve zprostředkovatele dialogu. Navíc, když oponent reaguje podrážděně nebo se snaží bránit, video to rámuje jako slabost nebo vinu. Typickým příkladem je situace, kdy Konečná opakovaně odmítá komunikaci a odchází – tým to interpretuje jako „útěk“, a nikoliv jako obranu před agresí.
Narušování osobního prostoru je dalším klíčovým prvkem této praxe. Přestože politička jasně deklaruje, že se s Mikovým týmem nechce bavit, kamera ji stále sleduje, natáčí a zveřejňuje záznam bez souhlasu. Dochází k situacím, které zjevně přesahují běžnou interakci mezi novinářem a veřejně činnou osobou – připomínají spíše obtěžování či stalking.
Za zvláštní pozornost stojí i způsob, jakým jsou do videa sestříhány reakce přítomných občanů – především starších lidí. Jejich rozhořčení, rozčilení nebo zmatení je vytrženo z kontextu a předkládáno jako důkaz „dezolátské mentality“ protivníků. To není novinařina. To je výsměch.
Z formálního hlediska chybí ve videu jakákoli vyváženost – nejsou zde zprostředkovány postoje druhé strany, nejsou nabídnuty žádné ověřitelné důkazy a nelze hovořit ani o snaze tyto postoje získat. Oganesjanovi nejde o dialog či ověření informací, ale o jednostrannou demonstraci jeho verze příběhu. Vše je podřízeno emočnímu účinku a vizuální síle. Z důvodu agresivního a konfrontačního jednání Oganesjanovy skupiny navíc druhá strana nemá zájem svůj postoj vyjádřit – vědoma si rizika, že by byl následně vytržen z kontextu, zneužit nebo zesměšněn. To, co se vydává za žurnalistiku, je ve skutečnosti forma mediálního nátlaku, která má blíže k aktivistickému trollingu než ke zpravodajství.
Oganesjan HeroHero video a jeho monetizace konfliktu
Zarážející je i mediální kalkulace celého výstupu. Video je zveřejněno na HeroHero – platformě, kde si diváci předplácejí přístup k obsahu. To samo o sobě není problém. Ale když je dramatický konflikt vyráběn a uměle eskalován právě pro účel monetizace, dochází ke zneužití důvěry diváků i veřejné debaty. Polarizace se stává produktem – čím větší výkřik, tím vyšší počet zhlédnutí.
Detektiv Mike tak de facto proměňuje politický diskurz v trhák. Politici se mění v antagonisty, veřejná setkání ve scénu a voliči v pasivní publikum. Nejde už o vyjasnění faktů nebo střet idejí – ale o inscenaci konfliktu, který má pobavit, naštvat a především přinést čísla.
Konflikt Stačilo vs. Detektiv Mike a veřejné reakce
Na video reagovalo i samotné hnutí Stačilo, které se distancovalo od jakýchkoli fyzických útoků, ale zároveň označilo Oganesjana za „odsouzeného zločince arménského původu“ a „perverzního provokatéra“. Oganesjan kontroval sestřihem, v němž zesměšňuje jak samotnou Konečnou, tak její příznivce – často starší občany, kteří reagovali podrážděně nebo nesrozumitelně. Celý střet je rámován jako „souboj pravdy a lži“, přičemž pravda má vždy mikrofon.
Přítomní účastníci setkání, kteří se Detektivu Mikovi snažili v natáčení zabránit, jsou líčeni jako agresivní „komunisti“ a „proruští dezoláti“. Ve skutečnosti jde často o běžné občany, kteří odmítli být bez souhlasu natáčeni nebo vyprovokováni do hádky. Právě tento aspekt videa – zneužívání zranitelných účastníků k zesměšnění – patří k jeho nejproblematičtějším.
Co to vypovídá o dnešních médiích? Mike Oganesjan a hranice manipulace
Případ Detektiva Mika je symptomem širší krize důvěry v média a veřejný prostor. Stále více lidí čerpá informace z alternativních zdrojů, které se neřídí žádnými etickými pravidly, ale pouze algoritmem sledovanosti. Novinařina se stává „bojovým sportem“ – bez ohledu na kontext, důkazy či odpovědnost.
A právě Oganesjan tento model ztělesňuje: z bývalého prankstera se stal samozvaný investigativní aktivista, který místo kladení otázek inscenuje konflikty a místo informací šíří selektivní a účelově sestříhané obrazy. Hra na novináře přitom zakrývá skutečný účel – vydělat na pozornosti, šířit nenávist vůči oponentům a destabilizovat veřejnou debatu.
Závěr: Odhalení nebo destrukce? Detektiv Mike jako provokatér
Video o Kateřině Konečné není investigace. Je to pečlivě připravený útok s jediným cílem – poškodit. Nejde o hledání pravdy, ale o zesměšnění, vyvolání afektu a navození dojmu, že politický oponent je směšný, neschopný nebo zbabělý. Pod rouškou novinařiny sledujeme divadelní inscenaci, která degraduje jak žurnalistiku, tak politiku samotnou.
A přesto má tato inscenace své diváky. Diváky, kteří místo ověřených informací hledají „emoční pravdu“. Kteří raději věří provokatérovi s mikrofonem než složitosti světa. A právě proto je důležité tyto praktiky nejen pojmenovat, ale také odmítnout. Ne kvůli Konečné. Ale kvůli tomu, co nám zůstane, pokud se z veřejného prostoru stane jen další bitevní aréna pro youtubery lačnící po slávě a ziscích.
Mike Oganesjan se v tomto videu neodhalil jako novinář. Odhalil se jako obchodník s konfliktem. A společnost by měla konečně pochopit, že to není služba veřejnosti – ale její destrukce.
-
Kategorie
Analýzy, komentáře -
Hity
730 krát
