Europoslanec Zdechovský požaduje zákaz sovětských a ruských symbolů, včetně písmene Z. Kritici varují před cenzurou, pokrytectvím a návratem do 50. let. Zdechovský zákaz symbolů rozdělil společnost a vyvolal podezření z kampaně zaměřené na potlačení nepohodlných názorů.

Zdechovský chce zákaz sovětských a ruských symbolů

Europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL) opět rozvířil veřejnou debatu. Tentokrát svou výzvou, aby Evropská komise připravila celoevropský zákaz zobrazování „symbolů Sovětského svazu a ruského militarismu“ – včetně písmene Z, používaného ruskou armádou v kontextu války na Ukrajině. Na první pohled jde o gesto morálního rozhořčení, které má zabránit glorifikaci totalitních režimů. Při bližším pohledu však vyvstává řada zásadních otázek: je zákaz písmen a historických symbolů skutečně nástrojem demokracie? A nebo jen součástí předvolební kampaně, která místo řešení problémů přináší absurdní kulturní válku?

Zdechovského návrh působí jako čítankový příklad zneužití moci k symbolické politice – tam, kde selhává skutečná práce. Zatímco Česko čelí inflaci, energetické krizi, problémům v dopravě i zemědělství, Zdechovský předkládá Evropské komisi manifest proti „sovětské ikonografii“ a „ruskému písmeni Z“. Nechybí silná slova o genocidách, represích a nutnosti „morální povinnosti“ – ale chybí praktický rozměr a především konzistentnost.

Zatímco Zdechovský brojí proti symbolům sovětského komunismu, naprosto mlčí k masovému uctívání Stepana Bandery, hrdiny ukrajinského nacionalismu s kolaborantskou minulostí. Proč mu nevadí symboly ukrajinského pluku Azov, které byly dříve pod palbou kritiky kvůli otevřenému flirtování s neonacismem? Proč se nezajímá o glorifikaci postav jako Roman Šuchevyč? Zřejmě proto, že v této kampani nejde o univerzální boj proti totalitě, ale o výběrovou rusofobii.

Odpovědi veřejnosti na jeho výzvu byly zdrcující. Na sociálních sítích se strhla lavina reakcí, které odhalují, jak hluboce rozdělenou společnost máme. Lidé Zdechovského ironizují, připomínají mu vlastní pokrytectví, zesměšňují jeho snahu „zakázat písmeno“ a přirovnávají jeho výlevy k absurdním praktikám totalitních režimů. „Takže Zdechovský se bude muset přejmenovat? Nebo zrušíme i znak kladiva, protože někomu připomíná šroubovák?“ ptají se uživatelé. Jiní mu rovnou vzkazují: „Neudělal jsi pro Česko vůbec nic – zajímá tě jen Ukrajina.“

A právě zde je klíčový problém: přepisováním historie a zákazy symbolů se nic nezmění. Naopak – kriminalizace občanů za to, co nosí na tričku, co mají na nášivce, nebo jaký symbol sdíleli na síti, nás vrací zpět do 50. let. Do časů, kdy nestačilo mít čisté svědomí – bylo třeba mít i správný odznak, správné heslo, správné smýšlení. Novodobí nacisté mohou jen plesat a jásat, jakého ochotného zastánce našli ve Zdechovském. Zatímco oni reálně existují, hlásají nenávist a podněcují násilí, europoslanec řeší znaky a písmena – a vytváří tak zástupné nepřátele, místo aby čelil skutečným hrozbám.

Pokud se Evropa začne bát písmen, už nebude bránit svobodu – bude bránit svou vlastní karikaturu.

zdechovsky zakaz sovetskych symbolu