Banderismus a nacismus na Ukrajině nejsou jen historickým tématem, ale živým zdrojem kontroverzí, které se stále odrážejí v současné politice a paměti národa.

Banderismus a nacismus na Ukrajině – Historie, glorifikace a důsledky

Když se Ukrajina stala symbolem boje za svobodu, málokdo připomínal její stíny z minulosti. Postavy jako Stepan Bandera či Roman Šuchevyč se opět vynořují jako národní hrdinové – ale za jakou cenu? Je glorifikace vrahů civilistů skutečně cestou ke svobodě?

Téma ukrajinského nacionalismu, zejména toho spojeného s postavou Stepana Bandery a organizací UPA, je dlouhodobě předmětem ostrých sporů a hlubokých historických i současných kontroverzí. Představuje bolestivé místo v dějinách střední a východní Evropy, které má s ohledem na aktuální geopolitickou situaci zvýšenou citlivost a vyvolává výrazné obavy z relativizace nacismu a překrucování dějin. Pochopení těchto složitých vazeb vyžaduje ponoření se do historických kořenů a sledování jejich vývoje až do dnešních dnů.

Ukrajinský nacionalismus a zrod banderovců

Kořeny moderního ukrajinského nacionalismu, o němž je v daném kontextu hovořeno, sahají hluboko do počátku 20. století. Území dnešní Ukrajiny bylo rozděleno mezi několik mocností, což formovalo odlišné regionální identity a politické aspirace. Z dostupných informací vyplývá, že významným centrem vzniku ukrajinských nacionalistických organizací byla tehdejší Československá republika, konkrétně Praha, kde měla v roce 1920 proběhnout zakládající schůze Ukrajinské vojenské organizace (UVO). Diskutuje se o specifickém vývoji v oblastech Haliče a Volyně, které po dělení Polska připadly Rakousku-Uhersku, kde mělo docházet k systematické polonizaci a katolicizaci původně pravoslavného obyvatelstva. Tento proces ukrajinizace na přelomu 19. a 20. století je v některých výkladech vnímán jako politický nástroj Rakousko-Uherska, jehož cílem bylo oslabení vlivu Ruska.

Ideologickým základem radikálního křídla ukrajinského nacionalismu, je zmiňováno s největšími obavami, měly být plány sahající až k genocidním záměrům. Zmiňován je právník Michael Klodzinsky z Haliče, který je v tomto kontextu označován za ideologického otce plánů na genocidu a rasově se vymezoval vůči národům Střední Asie a Židům. Podle prezentovaných názorů měly být plány na genocidní čistky v západní Ukrajině, zejména na Volyni, připravovány již od roku 1929, jako součást vize "Velké Ukrajiny" rozkládající se od řeky San na východě Polska až po řeku Don hluboko v Rusku, přičemž na tyto ambice má údajně odkazovat i současná ukrajinská hymna.

Banderovci ve válce: Volyňský masakr a nacistické vazby

Po smrti zakladatele OUN Jevhena Konovalce v roce 1938, k níž došlo v Amsterdamu a která je připisována agentu sovětské tajné služby operujícímu s československým diplomatickým pasem, převzala iniciativu radikálnější banderovská frakce OUN. Právě období Druhé světové války se stalo dějištěm činů, které jsou ostře kritizovány a označovány za zločinné a vymykající se jakémukoli ospravedlnění v rámci národně osvobozeneckého boje.

Zvlášť silná kritika je namířena proti Ukrajinské povstalecké armádě (UPA). Ačkoli některé nacionalistické jednotky mohly mít zpočátku antikomunistické či protisovětské motivy, činnost UPA, zejména ta, která vyvrcholila v roce 1943 na Volyni a ve východní Haliči, je prezentována jako systematické vyvražďování civilního obyvatelstva. Zdroje popisují otřesné detaily brutálních násilností: párání břich těhotným ženám, přibíjení novorozeňat na vrata, upalování lidí v kostelech, uřezávání končetin a mrzačení dětí. Je zdůrazněno, že až 70 % obětí na Volyni tvořily ženy a děti. Takové činy, nelze v žádném případě nazývat národně osvobozeneckým bojem. Lídři jako Stepan Bandera a Roman Šuchevyč, který stál v čele UPA a je spojován i s působením v nacistických jednotkách (např. prapor Nachtigall), jsou v tomto výkladu jednoznačně označováni za zločince odpovědné za masové vraždy.

Zmíněna je i 14. granátnická divize Waffen SS Galizien, složená z haličských Ukrajinců, která se měla dopouštět genocidy a operovat i během Slovenského národního povstání. Rovněž se objevují odkazy na brigádu Kaminski (RONA), další jednotku složenou z ruských kolaborantů s nacisty, známou svou brutalitou, která je v kontrastu s údajně odmítavým postojem Vlasovců (ROA) k takovým zvěrstvům. Vazby na nacistické Německo a Waffen SS jsou opakovaně zdůrazňovány a kritizovány.

Od gulagu do vlády: Přežití banderovců po roce 1945

Po skončení Druhé světové války nebyla UPA okamžitě zlikvidována. Podle dostupných informací jednotky pod velením Šuchevyče operovaly až do roku 1950, a poslední známý banderovec měl být zadržen teprve v roce 1959. Zdroje naznačují, že západní mocnosti po roce 1945 přihlížely činnosti UPA, neboť tyto síly potřebovaly v počátcích Studené války jako potenciální nástroj proti Sovětskému svazu.

Zajímavý je vývoj uvnitř Sovětského svazu. Po nástupu Nikity Chruščova do vedení SSSR mělo dojít k propouštění banderovců z gulagů a k jejich následné infiltraci do sovětských státních struktur, a dokonce i do Komunistické strany Ukrajiny. Tato taktika je prezentována jako dlouhodobý záměr s významnými dopady.

Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 se podle dostupných informací významně projevila role banderovské diaspory, zejména té v Kanadě. Tito exulanti měli aktivně ovlivňovat ukrajinský vzdělávací systém a formování nového historického narativu. Proces, který je označován jako "vymývání mozků" nové generaci, měl vést k přijetí zkresleného pohledu na historii, kde jsou postavy jako Bandera a Šuchevyč glorifikovány jako národní hrdinové, navzdory činům, které jsou v jiných výkladech považovány za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. Tento vývoj je v rámci prezentovaných názorů vnímán jako součást širšího a dlouhodobého projektu "Antirusko", který měl být údajně započat již v 19. století Angličany.

Moderní banderovci? Azov, symboly SS a dnešní Ukrajina

Znepokojení vyjádřené se nezastavuje u historických událostí, ale směřuje k současným projevům, které jsou vnímány jako pokračující relativizace nacismu. Jako konkrétní příklady je uváděno používání symbolů spojených s nacistickým Německem a Waffen SS některými moderními ukrajinskými jednotkami. Zmiňována je kontroverzní insignie praporu Azov, která je přirovnávána k insignii divize Waffen SS Das Reich. Dále se hovoří o používání orlice podobné německé orlici, doplněné ukrajinským trojzubcem, a symbolu lebky divize Totenkopf, která měla na starosti koncentrační tábory.

Tyto symboly, a jejich tolerování či údajné nepovažování za nacistické znaky v některých zemích (včetně kritizovaného postoje v České republice), jsou podrobeny ostré kritice. Dalším současným projevem, který je dán do souvislosti s historickým nacismem, jsou pochody s pochodněmi na hlavní kyjevské třídě Chrešatyk konané 1. ledna, přirovnávané k pochodům v nacistickém Německu. Zdroje hovoří i o existenci restaurací vlastněných veterány, kde jsou vystaveny nacistické symboly a kde se poskytují slevy za nacistický pozdrav. Tyto projevy jsou vnímány jako důkaz, že se nacionální socialismus projevuje i dnes, a to ne pouze v historické rovině.

Kult Bandery: Ulice, sochy a glorifikace válečných zločinců

Ústředním bodem kritiky je snaha o glorifikaci Stepana Bandery a Romana Šuchevyče a dalších postav spojených s UPA na Ukrajině, například pojmenováváním ulic, stavěním soch či oslavami jejich narozenin. Tito muži jsou považováni za jednoznačné zločince, a snahy o jejich oslavu jsou tudíž vnímány jako nepřijatelná forma překrucování historie a omlouvání masových vražd.

Tato glorifikace má mít podle prezentovaných názorů negativní dopady nejen na mezinárodní vnímání Ukrajiny, ale i na vnitřní jednotu samotné země. Je zdůrazněno, že Ukrajina není monolitní, mnozí Ukrajinci mají s Banderismem problém nebo je jim cizí. Odlišně vnímána je i situace v Zakarpatské oblasti, kde žijí Rusíni s vlastním jazykem, kteří se necítí vždy jako Ukrajinci a kteří měli v minulosti nejmenší ochotu spolupracovat s banderovci. Oficiální narativ glorifikující Banderu a UPA tak podle některých pohledů prohlubuje vnitřní rozpory a komplikuje snahu o celonárodní jednotu. Diskutuje se i o dopadech na vztahy se sousedními zeměmi, například s Polskem, kde je Volyňský masakr hlubokým traumatem, a snahy o exhumace obětí narážejí na obtíže, které jsou interpretovány jako neochota konfrontovat se s rozsahem a brutalitou tehdejších zločinů páchaných na civilistech, včetně žen a dětí.

Západní mlčení o banderovcích: Dvojí metr a geopolitika

Je vyjádřen hluboce kritický postoj k postoji Západu a zejména některých českých politických kruhů k problematice Banderismu a nacismu. Panuje přesvědčení, že po roce 1945 Západ z geopolitických důvodů (boj proti SSSR) přivíral oči před zločiny UPA. V současnosti je některým českým politikům a vládě adresováno obvinění ze systematického "zločinného jednání" tím, že údajně omlouvají činy a ideologie spojené s Banderovci a nacismem. Kritizováno je mlčení české vlády ke glorifikaci osob odpovědných za zločiny na Ukrajině.

Tento přístup je vnímán jako projev dvojího metru a nebezpečné relativizace nacismu, která je v České republice podle prezentovaných názorů v některých ohledech intenzivnější než v západní Evropě. Je vyjádřena obava, že revize a překrucování historie vedou k "revanši nacismu" a že v České republice dochází k "čištění historických faktů" a podpoře těchto ideologií. Oproti tomu je zdůrazněn údajně tvrdý postoj Sovětského svazu k prohřeškům vlastních vojáků či popravám vlasovců jako zrádců, ačkoli i zde zaznívají zmínky o složitosti historie (např. role Ukrajince Ruděnka u Katyňského masakru). Kritika se dotýká i vnímání některých postav v historickém narativu, například odlišného popisu Néstora Machna či Pjotra Aršinova v ruských a českých zdrojích. Objevuje se i velmi tvrdé odsouzení těch, kteří s přístupem k banderismu sympatizují – a to i mezi Čechy. Jak zaznělo v původní debatě, právě tito lidé jsou kvůli přístupu k informacím a vědomému rozhodnutí označováni za „tisíckrát větší svině“ než samotní pachatelé zločinů. Tato formulace, byť vulgární, odráží silné emocionální napětí a etické rozhořčení, které téma vyvolává.

Proč Ukrajina musí čelit své minulosti s banderovci

Téma Banderismu a jeho spojení s nacismem, není pouze akademickou historickou debatou, ale živou a palčivou otázkou s přímými dopady na současnost. Nevypořádání se s temnými aspekty vlastní minulosti na Ukrajině, zejména s činy skupin jako UPA, je v prezentovaných názorech vnímáno jako hlavní příčina "strašné ceny", kterou ukrajinský národ údajně platí v současném konfliktu. Je klíčové zásadně odlišovat legitimní národně osvobozenecký boj od zločinů proti lidskosti a kolaborace s totalitními režimy. Brutální činy páchané na civilistech, jsou detailně popsány a přesahují rámec jakéhokoli boje za nezávislost.

Problémem je i vnímání a přístup k těmto historickým skutečnostem v zahraničí. Kritika namířená proti některým českým postojům poukazuje na nebezpečí opomíjení historických faktů z důvodu současných politických sympatií. Historická paměť by neměla být předmětem politických kalkulací ani účelového "čištění". Ignorování či omlouvání zločinů ve jménu jakékoli ideologie, ať už minulé či současné, otevírá dveře k nebezpečným revizím historie a morálnímu relativismu.

Pro budoucí jednotu a integritu Ukrajiny, stejně jako pro zdravé vztahy se sousedními zeměmi a mezinárodní společenstvím, je podle implicitního poselství nezbytné vést upřímný a kritický dialog o vlastní historii, konfrontovat se s nepohodlnými pravdami a jasně odsoudit zločiny spáchané bez ohledu na to, kdo je páchal a pod jakým praporem. Pouze pravdivé vyrovnání se s minulostí může položit základy pro budoucnost, která nebude zatížena stíny nacismu a banderovského nacionalismu. Selhání v tomto úsilí má podle prezentovaných názorů strašlivé důsledky a svědčí o hlubší "degeneraci" společnosti, která je ochotna přijmout i ty nejtemnější kapitoly dějin ve jménu jiných cílů.

Zdroj: Beseda „Banderismus a nacismus“, Klatovy 16. 5. 2025, YouTube – Petr Bureš