Prezident Petr Pavel zastavil trestní stíhání čtyř vojáků elitní 601. skupiny speciálních sil, obžalovaných v souvislosti se smrtí afghánského vojáka Vahidulláha Chána. Udělením milosti znemožnil soudní přezkum závažného případu, který zahrnuje podezření z brutálního výslechu končícího smrtí zadrženého. Jaké důsledky má tento akt pro českou justici, armádu a důvěru veřejnosti?

Petr Pavel zastavil stíhání vojáků – Milost místo spravedlnosti?

Proč Petr Pavel zastavil stíhání vojáků místo soudního projednání?

Zastavení trestního stíhání není očištění. Není to rozsudek o vině, ani potvrzení neviny. Je to tiché ukončení řízení – bez odpovědi na klíčovou otázku: spáchali tito muži zločin, nebo ne?

Případ čtyř příslušníků elitní 601. skupiny speciálních sil Armády České republiky, kteří čelili obžalobě v souvislosti se smrtí afghánského vojáka Vahidulláha Chána, ukončil prezident Petr Pavel udělením abolice – tedy milosti ve formě zastavení trestního stíhání. Rozhodnutí, kterým Petr Pavel zastavil stíhání vojáků, tak působí jako předčasné ukončení případu bez důkazního řízení

Prezident, který zasáhl jako spolubojovník

Rozhodnutí prezidenta Pavla nelze chápat jen jako ústavní akt – nese i hluboce osobní rovinu. Sám prezident je bývalým příslušníkem 601. skupiny speciálních sil. Jeho zásah tak nelze oddělit od faktu, že chránil své někdejší kolegy. Taková sounáležitost může vyvolávat vážné pochybnosti o nestrannosti rozhodnutí, které by jinak mělo být výhradně v rovině spravedlnosti a práva.

Afghánistán, základna Šindánd, říjen 2018

Podle týdeníku Respekt, který incident podrobně zmapoval, došlo 22. října 2018 na základně Šindánd v západním Afghánistánu k útoku devatenáctiletého afghánského vojáka Vahidulláha Chána na vozidlo s českými vojáky. Psovod Tomáš Procházka při útoku zahynul, další dva vojáci byli zraněni. Chán se po činu nebránil a bez odporu se vzdal afghánským vojákům, kteří ho následně předali české armádě.

Následoval výslech – nejprve českými, poté americkými vojáky. Podle výpovědí svědků a šetření, na něž se Respekt odvolává, byl Chán během výslechu bit, měl zkrvavený obličej, rozsáhlé podlitiny a byl ve vážném zdravotním stavu. Do rukou afghánských kolegů se dostal už v bezvědomí a krátce nato zemřel v americké polní nemocnici.

Vyšetřování trvalo roky. Až v roce 2023 byli čtyři čeští vojáci obžalováni – nikoliv z vraždy, ale z neposkytnutí pomoci, porušení strážní služby, vydírání a neuposlechnutí rozkazu. I přesto jim hrozil výjimečný trest – až doživotí – pokud by soud vyhodnotil situaci jako „bojovou“.

Stín mučení a echo historie

Zadržený, který během výslechu křičí bolestí, končí v bezvědomí a následně umírá – to nevypadá jako standardní taktický výslech, ale spíše jako výprask. Prvky fyzického nátlaku, bití a krve jsou připomínkou temných kapitol historie. Výslechy zakončené ztrátou vědomí a smrtí známe z dob gestapa. Nyní se podobné praktiky objevují i u českých jednotek – a místo spravedlnosti přichází milost.

Emoce nejsou nad zákon

Z lidského hlediska lze pochopit rozrušení vojáků. Jejich kolega byl zavražděn. Chán byl v jejich očích vrah. Ale armáda nemůže stát na pomstě. Je-li justice nahrazena odplatou, hroutí se samotné základy právního státu. I voják v boji musí jednat v mezích zákona – nebo přestává být ochráncem a stává se hrozbou.

Afghánská otázka: byli jsme okupanti?

Případ oživuje otázku, kterou česká společnost raději neklade: Co jsme v Afghánistánu vlastně hledali? Jaký byl smysl mise, která skončila návratem Tálibánu a kolapsem tamní vlády? Pomáhali jsme? Nebo jsme – z pohledu místních – jednoduše okupovali cizí zemi?

Ruská invaze na Ukrajinu je právem označována za okupaci. Ale co ta naše? Proč to slovo v tomto kontextu neslyšíme?

Dvojí metr a selektivní spravedlnost

Z českých médií a úst politiků pravidelně zaznívá rozhořčení nad válečnými zločiny ruské armády – a často právem. Ale jakmile má český voják krev na rukou, mlčíme. Nebo – jako nyní – celou věc elegantně přikryje prezidentská milost.

To není rovnost před zákonem. To je politické krytí vlastních lidí. A to podkopává důvěru veřejnosti v armádu i justici.

Milost, která pohřbila pravdu

Prezident Petr Pavel své rozhodnutí zdůvodnil „mimořádností válečné situace“ a „dlouhým vyšetřováním“. Ale právě výjimečnost podmínek je důvodem, proč musí být dodržována nejpřísnější pravidla. A vleklé vyšetřování není argument pro ukončení řízení – ale pro jeho dokončení. Ačkoliv Petr Pavel zastavil stíhání vojáků, mnohé otázky zůstávají nezodpovězené.“

Spravedlnost měla šanci – nechat rozhodnout soud. Místo toho přišla milost. A s ní i konec jakéhokoliv hledání pravdy.