Bezpečnostní expert Jan Schneider v pořadu „Jsme ve válce?“ rozebírá bitcoinovou aféru, diplomatické selhání vlády i možné zahraniční zásahy do českých voleb. Otevřeně, kriticky, bez servítků.

Kritická sonda do chaosu: Jan Schneider v pořadu „Jsme ve válce?“

Rozhovor s bezpečnostním analytikem Janem Schneiderem, který proběhl v rámci živého streamu s názvem „Jsme ve válce?“ na YouTube kanále Aby bylo jasno, nabídl výjimečně ostrý a komplexní pohled na současné domácí i mezinárodní dění. Moderátorka Jana Bobošíková přivítala svého hosta, který se připojil z Havlíčkova Brodu, a hned v úvodu vymezila rámec pořadu: podle ní jsme svědky hlubokého mocenského boje, jehož projevy sahají od bitcoinové aféry přes personální střety ve vládě až po mezinárodní incidenty, které poškozují postavení České republiky.

Jan Schneider a bitcoinová kauza: Mlžení a odvádění pozornosti

Úvodní otázka rozhovoru se týkala bitcoinové kauzy, která podle Bobošíkové opět nabývá na intenzitě – zejména po odstoupení soudce Uhlíře z role koordinátora vyšetřování a jeho pověření připravit závěrečnou zprávu. Jan Schneider situaci okomentoval s kritickým odstupem. Ministryně spravedlnosti Decroa podle něj pouze „plave v mlze“ a připomněl, že koordinátor Uhlíř obdržel polovinu smluvní částky, aniž by cokoli udělal. Zásadní problém pak vidí v tom, že právě Uhlíř – přiznávající, že bitcoinu nerozumí – má být autorem hodnotící zprávy. Schneider označil celou aféru za pokus odvést pozornost a zlehčovat závažné podezření na praní špinavých peněz.

Prezident Pavel v reakci na vývoj vyjádřil údiv a požádal o vysvětlení, zatímco exministr Blažek kauzu zlehčil. Jan Schneider ostře popsal tento střet mezi zákonem a politickými zájmy jako „Titanic narážející na ledovec“ a varoval před rizikem miliardových žalob na stát. Připomněl také, že transakce s bitcoiny měla být od počátku vyhodnocena jako podezřelá podle zákona o praní špinavých peněz a financování terorismu.

Sjednocení opozice, nebo její umlčení?

Rozhovor se dále zaměřil na snahy některých stran a analytiků zabránit účasti SPD a hnutí Stačilo! ve volbách kvůli účelovému spojování. Jan Schneider varoval, že tyto kroky mohou být přípravou na zpochybnění výsledků voleb v případě, že vládní strany utrpí porážku. Vyjádřil obavy z toho, že by soudní spory tentokrát mohly mít reálnou šanci na úspěch, a označil tento vývoj za nebezpečný precedent.

Sociální napětí jako bezpečnostní hrozba

Velkou pozornost věnoval Schneider zjištění, že každý osmý obyvatel ČR má tak nízké příjmy, že si nemůže dovolit platit základní služby jako vodu a energie. Podle něj jde o závažné bezpečnostní riziko, které by v rukou demagoga mohlo vést k destabilizaci společnosti. Kritizoval nejen vládu, ale i opozici, která podle něj nedokáže tento problém dostatečně zviditelnit a využít jako argument ve veřejné debatě.

„Disident v disentu“ a ombudsmanka z nouze

Když došla řeč na tvrzení premiéra Petra Fialy o perzekuci v době komunismu, Jan Schneider sarkasticky poznamenal, že šlo o „disidenta, o kterém nevěděli ani disidenti“. Jeho samizdatová činnost i služba u stavebního praporu podle Schneidera působí spíše jako "léčení mindráků z bezvýznamnosti". Obdobně kritický byl i k jmenování Kateřiny Bursíkové na post ombudsmanky Ministerstva obrany, které označil za zoufalý výstřel do tmy nebo šílený nápad.

Zbrojení a podezřelé finance

Schneider se také pozastavil nad výdaji české armády – konkrétně nad pronájmem vyhřívané haly za téměř dva miliony korun pro vozidla Titus, ačkoli výrobce tvrdí, že to není nutné. Podle něj může jít o způsob, jak "vyčerpávat peníze ze státního rozpočtu", které se pak přes spřízněné firmy vracejí do pokladen některých politických stran. Vyzval k zásahu vojenské policie a dalších kontrolních orgánů.

Jan Schneider o mezinárodních incidentech a diplomatickém selhání

Ostré výroky zazněly i k tématu nevpuštění čtyř českých občanů do Lotyšska a europoslance Ondřeje Dostála do Moldavska. Jan Schneider je označil za „jednoznačně nepřátelské akty“ a nešetřil kritikou na adresu ministra zahraničí Jana Lipavského, jehož výroky o politických názorech zadržených označil za protiústavní a naprosto nechutné. Připomněl známý citát Martina Niemöllera jako varování před mlčením většiny a vyzval k právním krokům včetně podání trestního oznámení na ministra.

Moldavské odmítnutí europoslance označil za lživé a skandální, přičemž podotkl, že na rozdíl od amerického účastníka, kterého chránil State Department, se u české diplomacie žádné podpory nedočkáme. Zároveň upozornil na pokrytectví EU, která toleruje porušování práv ruskojazyčných občanů v Pobaltí, ale nezasáhne.

Robert Fico, Zinc Network a britská stopa

Jan Schneider komentoval i výbušné obvinění slovenského premiéra Roberta Fica, že do slovenských voleb zasahovala Velká Británie prostřednictvím financování novinářů a aktivistů. Schneider označil tuto praxi za dlouhodobou a doložitelnou a přirovnal ji k dřívějším „zpravodajským operacím“. Podpořil zavedení zákona o registraci zahraničně financovaných subjektů po vzoru amerického FARA zákona a navrhl zveřejnění jmen zapojených osob. Podle něj je velké riziko, že peníze šly bez zdanění a mimo kontrolu, a měly by být podrobeny veřejné diskusi.

Jan Schneider: V Česku může dojít ke stejnému scénáři jako na Slovensku

Podle Schneidera není pochyb o tom, že se podobné schéma může odehrát i v České republice. Jako příklad uvedl případ, kdy „evropské hodnoty“ obdržely finanční prostředky, ale nezahrnuly je do své veřejné zprávy. Schneider uvedl, že tyto „čisté peníze“ jsou využívány k „velmi špinavým účelům“ a varoval před politickým zneužíváním zpravodajských služeb. Kritizoval také BIS za politickou angažovanost a dodal, že vláda ohýbá ústavní pořádek, aby si prodloužila vlastní životnost.

Trumpova dohoda s EU: diktát nebo divadlo?

K posledním tématům patřila chystaná obchodní dohoda mezi USA a Evropskou unií. Jan Schneider ji označil za „diktát a kapitulaci“ a zpochybnil její reálné kontury. Podle něj jde spíše o předvolební trik Donalda Trumpa než o reálný posun. V historické souvislosti připomněl, že všechny americké hospodářské iniciativy po válkách vedly k zadlužení a hospodářskému podmanění Evropy, a vnímal tuto dohodu jako další pokračování této linie.

Ukrajina, šoková doktrína a rozpad orientace

Na závěr odpovídal Jan Schneider na dotazy diváků. Věnoval se i spekulacím o ovlivňování ukrajinské politiky ze strany Ruska, roli Zelenského a možnému zapojení západních struktur do organizace protestů. Vyslovil obavy, že politici často nechápou důsledky svých činů a že jsou řízeni spindoktory, kteří vytvářejí chaos. Připomněl myšlenky Naomi Kleinové o šokové doktríně, kdy lidé ztratí schopnost se zorientovat, protože jsou přetíženi každodenním bojem o přežití.

Kritický závěr a pozvánka na další díl

Rozhovor zakončila Jana Bobošíková pozvánkou na další díl pořadu Aby bylo jasno, který se bude věnovat útokům Fialovy vlády na svobodu slova. Jan Schneider připomněl plánovanou veřejnou diskusi „Slovo do pranice“ v Havlíčkově Brodě. Celý rozhovor působil jako souvislý proud tvrdé kritiky, podložené argumenty, analogiemi i historickými paralelami. Schneider a Bobošíková spolu vytvořili názorově jednotný tandem, který neuhýbal před žádným konfliktním tématem.

Celý rozhovoro ke zhlédnutí na Aby bylo jasno

---