Rozhovory & debaty
Jan Schneider: Rozhovor o bezpečnosti, tajných operacích a klesající důvěře ve stát
Jan Schneider v rozhovoru rozebírá bezpečnost státu, tajné operace, selhání elit a vývoj veřejné důvěry. Klíčový pohled na Jan Schneider rozhovor bezpečnost.
Jan Schneider: Rozhovor o bezpečnosti, tajných operacích a klesající důvěře ve stát
V nedávném pátečním streamu na kanálu Aby bylo jasno diskutovali moderátorka Jana Bobošíková a bezpečnostní analytik Jan Schneider o řadě aktuálních bezpečnostních a společenských témat, která vnímají jako příznaky hlubokého znejistění v české společnosti. Podle průzkumu agentury Ipsos totiž 80 % Čechů pociťuje současnou dobu jako nejméně jistou od pádu komunismu v listopadu 1989. Jan Schneider tuto nejistotu přisuzuje výkonu politických elit, konkrétně vlády, a srovnává ji s přehnanou jistotou za normalizace, která však také nebyla ideální; ideálem je podle něj příjemná míra nejistoty. Doporučuje lidem před volbami zvažovat politiky podle toho, zda jsou schopni pojmout problém z různých úhlů, nikoliv jen z jedné strany.
Jedním z diskutovaných témat bylo zveřejnění informace o návštěvě ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenskyého na Pražském hradě. Hrad původně oznámil pouze návštěvu zahraniční hlavy státu, ale redakce Aby bylo jasno informovala o jménu hosta jako první poté, co jej nalezla v metadatech zveřejněného textu, a to dříve, než Hrad metadata odstranil. Ačkoli jiná média informaci převzala, nepřiznala, že vycházela z tohoto zjištění. Jan Schneider označil samotnou informaci o návštěvě za v podstatě banální, ale její utajení vedlo k její zajímavosti. Představil několik možných vysvětlení úniku: od neúmyslného zveřejnění, které by znamenalo amatérismus na Hradě a celonárodní ostudu, přes úmyslné zveřejnění formou hádanky pro otestování médií nebo naznačení pro odborníky, až po prozrazení informace nepříteli s potenciálně tragickými důsledky pro Zelenskyho a Českou republiku. Mezi další varianty zařadil provokaci k zjištění reakce protivníkových zpravodajských a bezpečnostních kapacit nebo dokonce psychologickou operaci k vyvolání masových protestů, které by vláda následně zneužila. Nejdramatičtější varianta pak hovoří o taktické bezpečnostní operaci s cílem vyvolat davové protesty penetrované provokatéry vedoucí k násilným střetům a škodám, což by mohlo posloužit jako záminka k bezpečnostním opatřením, jako je izolace vybraných osob (Akce Norbert) nebo vyhlášení krizového stavu, což by mohlo vést až k odložení či zrušení podzimních voleb. Schneider zdůraznil, že si u současné vlády není jistý, zda může cokoliv vyloučit, ačkoli zároveň zpochybnil, zda vláda disponuje takto "rozvinutým myšlením". Hlavním poselstvím pro veřejnost je podle něj nenechat se vyprovokovat a návštěvu Zelenského spíše ignorovat, než dát vládě příležitost k následným akcím. Zmínil také, že ačkoliv diplomatické utajení končí zveřejněním, Národní bezpečnostní úřad (NBU) by měl věc prověřit.
Rozhovor se dotkl i problematiky Národního bezpečnostního úřadu a bezpečnostních prověrek. Zmíněn byl konec šéfa jednoho z odborů NBU v souvislosti s opakovaným vydáním dokladu o bezpečnostní způsobilosti Miloslavu Ludvíkovi, obviněnému v korupční kauze. Schneider vysvětlil, že bezpečnostní způsobilost je nižší stupeň prověření určený například pro zaměstnance letišť, kteří nepřicházejí do styku s utajovanými informacemi. NBU je správní úřad a nemůže provádět vlastní operativní činnost; pracuje s informacemi, které mu dodají prověřovaná osoba a dotčené instituce, včetně zpravodajských služeb (BIS) a Finančního analytického útvaru (FAÚ). Schneider se NBU zastal a naznačil, že selhání spočívá spíše v nedostatečných informacích od těchto služeb. Komplikovanost kauzy umocňuje zapletení advokáta, jejichž šetření je ztíženo zákonnou ochranou a reakcemi advokátní komory. Navrhl ustanovení nezávislé komise odborníků k prošetření fungování státní správy v takových případech.
Dalším bodem kritiky bylo selhání policie při ochraně pochodu Hnutí pro život v Praze, který byl zablokován protidemonstranty. Kardinál Dominik Duka přirovnal atmosféru k Výmarské republice a útokům militantních skupin. Ministr vnitra postup policie obhajoval, ale Jan Schneider označil situaci za fatální selhání na rezignaci ministra. Srovnal to s ochranou řádně schválených pochodů, například neonacistů. Vidí v tom návrat k situaci před sto lety a varoval před stoupající agresivitou a fungováním "bojůvek" před volbami. Navrhl postupovat právní cestou, například trestním oznámením pro nečinnost policie nebo krácení svobody projevu.
Problémy se netýkají jen policie, ale i vězeňské služby, která spadá pod Ministerstvo spravedlnosti. Závažná situace panuje ve věznicích s přeplněností (až 120 % kapacity) a nedostatkem personálu (např. věznice Oráčov s polovičním stavem dozorců v nočních směnách). Personál je vyčerpaný, roste riziko násilí. Schneider označil vězeňství (a pohřebnictví) za opomíjené oblasti. Navrhl razantně zvážit, kdo musí být skutečně ve vězení, například u neplatičů alimentů zvažovat alternativy jako elektronické náramky a náhradu škody místo odnětí svobody. Kritizoval, že se zřejmě nevyslala část administrativního personálu vězeňské stráže do terénu k řešení krize. Upozornil, že nepokoje ve věznicích hrozí vážnými důsledky.
Zmíněny byly i potíže armády. Podle průzkumu Generálního štábu má přes 60 % vojáků problémy s platem, téměř pětina si přivydělává jinde a polovina by nepokryla mimořádný výdaj 14 000 Kč. Schneider konstatuje dlouhodobě podceněný problém a ztrátu motivace, kdy vojáci připravení chránit zemi jsou podfinancováni ve srovnání s těmi na misích.
Rozhovor se věnoval také dění v České televizi (ČT). Generální ředitel Jan Souček čelí krizi, kdy ho Rada ČT chce odvolat pro nestandardní přiznávání odstupného, začerňování smluv a nevhodnou komunikaci, což Souček odmítá a tvrdí, že je vystaven tlaku. Schneider považuje situaci za nepřehlednou a souboj "prohnilých proti prohnilým", postrádá silnou osobnost v čele ČT. Komentoval také výrok moderátora ČT Václava Moravce, který přirovnal zvolení Roberta Fica ke zvolení Adolfa Hitlera. Ačkoliv Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) neshledala porušení zákona, ale pouze nevhodný příklad, Schneider označil rozhodnutí RRTV za srovnatelné se stranickým orgánem NSDAP a zpochybnil, kam až lze svobodu slova posouvat, srovnávaje Moravce s Emanuelem Moravcem.
Velká pozornost byla věnována novele zákona týkající se registrace youtuberů u RRTV, která od května 2025 postihne tvůrce s určitým počtem videí, zhlédnutí a příjmů z reklamy. RRTV bude aktivně vyhledávat tvůrce a řešit stížnosti, včetně udělování pokut. Kritici to vnímají jako riziko autocenzury a zásah do svobody projevu. Schneider nevidí jasný záměr regulace a považuje ji za nebezpečný zásah do svobody slova a signál, že stát začíná "došlapávat na nepohodlné tvůrce". Přirovnal vznik registru a dohledu k postupnému bobtnání EU z původního společenství uhlí a oceli.
Ostrou kritiku si vysloužila rétorika eurokomisařky Věry Jourové, která označila maďarského a slovenského premiéra za "zrádce" a Orbána za neloajálního partnera EU. Jan Schneider považuje pojem "loajalita", zejména vůči Bruselu personálně, za nebezpečný, a zdůraznil, že loajální by měl být člověk především svému svědomí a zákonům. Srovnal Jourové požadavky s podobnými situacemi u Trumpa a Netanjahua. Její vyjádření označil za "nehorázné", pokus o zviditelnění a důkaz, že se vydala "slepou uličkou" argumentace, která ji může vést k zesměšnění. Podivoval se nad tím, jak se její politické výroky snášejí s její rolí prorektorky na Karlově univerzitě.
Klíčovým tématem byla nedávná dohoda mezi Spojenými státy a Ukrajinou o zřízení společného investičního fondu pro obnovu a těžbu strategických surovin. Ačkoliv dohoda na první pohled vypadá jako podpora, Ukrajina v ní garantuje daňové a celní výjimky pro americké partnery, vzdává se možnosti uvalit nové poplatky a smlouva má přednost před ukrajinskými zákony. Schneider to interpretuje tak, že Ukrajina se formálně udrží samostatnosti, ale stává se v podstatě "protektorátem" amerických těžařů a investorů, což je vzdání se suverenity a kapitulace. Vnímá to jako důsledek toho, že Ukrajina se nechala vyprovokovat do konfliktu a materiálně prohrála. Zmínil také, že další americká vojenská pomoc automaticky zvyšuje podíl USA ve fondu a dává jim předkupní právo na suroviny. To ukazuje, že pomoc USA není nezištná, ale válka se stala výhodným obchodem s přírodními zdroji, přičemž náklady a ztráty nesou Ukrajinci a případně ti, kdo jim pomáhají, zatímco Evropanům se z Ukrajiny nedostane. Popisuje tento mechanismus jako "sebevražedný" a "masomlejnek" pro Ukrajinu.
V souvislosti s konfliktem na Ukrajině byla zmíněna také systém odměn ukrajinské armády za zabíjení ruských vojáků a ničení techniky, kdy vojáci sbírají body vyměnitelné za výzbroj v online obchodě. Schneider to vnímá jako snahu odtrhnout vojáky od reality a dostat je do modu počítačových her, což je náhražka drogy vedoucí k závislosti a omámení. Považuje to za projev zoufalství a snahu získat motivaci pro válku, jelikož věrohodné zdroje signalizují demotivaci uvnitř ukrajinských sil.
Hovořilo se i o připomínkách 80. výročí osvobození a Dni vítězství. Česká republika a většina zemí EU se odmítly zúčastnit vojenské přehlídky v Moskvě, na rozdíl od více než 20 jiných zemí. Schneider označil postoj ČR za skandální, ubohý a trapas nejvyššího stupně, snahu o přepisování dějin. Současnou situaci, kde se lhaní stává normou, vnímá jako horší než za normalizace. Připomněl také 11. výročí masakru v Oděse (2. května), který nebyl vyšetřen, a 65. výročí sestřelení letadla U2, v souvislosti s iniciativou syna Garyho Powerse o dialogu o jaderných zbraních.
K vývoji rusko-ukrajinského konfliktu se zmínila Putinova návrh na příměří a oznámení USA o méně aktivní roli s požadavkem, aby Kyjev a Moskva předložily konkrétní návrhy na ukončení války. Schneider to chápe jako evidentní tlak na Ukrajinu poté, co si USA zajistily své zájmy dohodou. Vyjádřil názor, že americké nezasahování by mohlo mít pozitivní aspekt, protože by národy v konfliktu byly nuceny vyčerpat se a hledat způsob, jak spolu žít.
V závěru rozhovoru se Jan Schneider věnoval dotazům diváků. Na dotaz o důvodu návštěvy Volodymyra Zelenskyého spekuloval, že přijíždí žádat o finanční prostředky či sliby. K otázce angažování prezidenta Pavla ve volbách a podpoře korespondenční volby v zahraničí vyjádřil potěšení z nízkého zájmu o korespondenční volbu a označil prezidentovu aktivitu v tomto směru za kontraproduktivní. Ohledně označení německé strany AFD za extremistickou a výzvy europoslance Zdechovského, aby BIS udělala totéž s hnutím Stačilo či SPD, Schneider prohlásil, že je to neuvěřitelné a připomíná to 30. léta. Považuje za nehorázné, že se tajné služby stávají propagandistickým vehiklem, a zdůraznil, že nejsou soudy.
K otázce, jak se účinně bránit útokům "pouličních bojůvek" či obtěžování (např. přelepování SPZ), Schneider doporučil vše dokumentovat. Pro fyzickou ochranu navrhl najímání zkušených lidí (např. zápasníků MMA) jako pořadatelů či ochranky, kteří svou přítomností odradí "sraby útočící ze zálohy". Klade důraz na inteligentní a klidný odpor.
Na závěrečný dotaz, zda je současná doba s kolapsem institucí, lhaním a manipulací tím, co chtěl, když podepisoval Chartu 77, Schneider odpověděl, že chtěl, aby stát dodržoval své zákony, což je nenaplněné přání a stálé poslání. Nepovažuje současnost za vrchol, ale spíše za začátek cesty k něčemu lepšímu – k tomu, aby byl stát přinucen chovat se vzorně. Vidí problém v nedostatku pozitivních vzorů a dominanci "nul, parazitů a paskřivců", kteří jsou ovlivňováni manipulativní reklamou. Doporučuje Čechům, aby se těmto manýrům vysmáli, jelikož to je podle něj nejúčinnější věc a nepřátelé si přejí jejich trápení. Rozhovor tak skončil s úsměvem.
Celý rozhovor ke zhlédnutí ZDE
-
Kategorie
Rozhovory a debaty -
Hity
122 krát
