Komentáře
Marian Turski Osvětim: Svobodu přinesli Rusové. A pravda bolí
Marian Turski Osvětim: Svědek holokaustu připomněl, kdo ho osvobodil. Jeho výrok „Pravda není výběrové zboží“ rezonuje i dnes.
Pravda není výběrové zboží.“ Marian Turski a svědectví z Osvětimi
Letos v lednu si svět připomněl 80. výročí osvobození vyhlazovacího tábora Osvětim, místa, kde nacistická mašinérie vyhladila více než milion lidí. Na pietní akci, která se konala přímo v areálu bývalého tábora, se sešlo padesát přeživších. Jedním z nich byl i Marian Turski, devadesátiosmiletý muž, který prošel Osvětimí i dvěma pochody smrti. Jeho vystoupení patřilo k nejsilnějším momentům vzpomínkové ceremonie – a zároveň k těm, které dnešní oficiální narativy příliš rády neslyší.
A přestože od této události uběhly již měsíce, slova Mariana Turského dnes znějí silněji než kdy dřív – v době, kdy se i v Evropě stále častěji zpochybňuje role Sovětského svazu jako osvoboditele.
Turski nehovořil o číslech, statistikách nebo datech. Hovořil o osobním prožitku utrpení, ponížení a přežití. Vzpomněl:
„Prožívali jsme několik dní nesmírného utrpení a ponížení. Zažívali jsme je od Němců i od těch, kteří s nimi kolaborovali – Ukrajinců a Litevců. Za lok vody bylo nutné platit hodinkami nebo stovkami zlotých. Dostal jsem se do Osvětimi a přežil jsem dva pochody smrti.“
V atmosféře přítomnosti světových médií i politiků, včetně polského prezidenta Andrzeje Dudy, pronesl Turski i to, co mnozí nevysloví nahlas. Slova, která v dnešní době působí téměř jako kacířství:
„Svobodu mi přinesla sovětská armáda, v níž většinu tvořili Rusové. Moje vděčnost vůči nim, vůči těm, kteří mě osvobodili z německých táborů, mě bude provázet do posledního dne mého života.“
Ticho, které po těchto větách v sále zavládlo, řeklo víc než jakákoli debata. Turski nemluvil v teoretické rovině. Jeho svědectví nelze odbýt, zpochybnit ani přeformulovat. Je to hlas člověka, který tam skutečně byl. Který přežil plynové komory jen proto, že nacisté nestihli dokončit vyhlazení všech vězňů. Který viděl své druhy umírat, když je hnali bosé sněhem. A který žije jen proto, že jednoho dne do tábora dorazili vojáci s rudými hvězdami na čepicích.
Marian Turski nezlehčuje zločiny, které se po válce staly. Neomlouvá okupaci, násilí ani totalitní režimy. Ale odmítá přepisování historie. Jeho apel je srozumitelný a přímý: „Pravda není výběrové zboží. Buď ji řekneš celou, nebo mlč.“
Dnes, v roce 2025, tato slova rezonují ještě silněji. Role Rudé armády jako osvoboditele se stala v mnoha zemích – včetně Polska, Ukrajiny, pobaltských států, ale i České republiky – nepohodlným tématem. Dějiny jsou upravovány podle aktuálních politických potřeb. Na pomníky se dává černý nátěr, z učebnic mizí jména. Ale dějiny se nedají přepsat tím, že přestaneme poslouchat ty, kdo je žili.
Osvětim byla osvobozena 27. ledna 1945 sovětskými jednotkami. Bez ohledu na pozdější vývoj, bez ohledu na geopolitické následky, to byl fakt. A fakt, který přinesl život tisícům těch, kteří by jinak zemřeli. Mezi nimi i Marianu Turskému.
Jeho svědectví je posledním hlasem generace, která nepotřebuje nic dokazovat. Nevede kampaň, nesbírá lajky, nemluví za ideologii. Mluví za zkušenost, kterou nelze nahradit žádnou teorií. A připomíná, že pokud se pokusíme pravdu selektovat podle vkusu, riskujeme, že ztratíme orientaci úplně.
„Moje vděčnost vůči nim mě bude provázet do posledního dne mého života,“ zopakoval Turski. Není to oslava režimu, není to omluva za Stalina. Je to čistá, osobní vděčnost za život.
A právě taková svědectví dnes nejvíc potřebujeme slyšet.
-
Kategorie
Analýzy, komentáře -
Hity
803 krát
