Komentáře
Nenávistná kampaň: Dvojí metr politiků a hrozba prvních obětí
Útok na Andreje Babiše a plivanec na premiéra Fialu ukazují, kam až může zajít nenávistná kampaň. Když se ale terčem stane hnutí Stačilo!, politici a média mlčí.
Česká politika se nebezpečně posouvá k hraně, za kterou už není návratu. Události z posledních dnů ukázaly, že agresivita na předvolebních setkáních přerůstá z pokřiků a vulgarit do fyzických útoků. V Dobré na Frýdecko-Místecku byl Andrej Babiš udeřen berlí do hlavy, musel odjet do nemocnice a jeho tým hlásil i další zraněné. Ve stejný den v Českých Budějovicích na premiéra Petra Fialu jedna z odpůrkyň plivla, zatímco dav na něj pokřikoval hanlivá hesla. To vše je obraz politické kultury, která se začíná nebezpečně blížit bodu zlomu.
Politici odsuzují – ale jen někdy
Reakce na napadení Babiše byla okamžitá. Vládní i opoziční politici vyjadřovali nesouhlas, padala slova o tom, že násilí do politiky nepatří a že je třeba vrátit spor zpět na půdu argumentů. Premiér Petr Fiala dokonce uvedl, že je připraven s Babišem tvrdě polemizovat, ale nikdy by nepřijal fyzické násilí jako prostředek politického boje. Ministr vnitra Vít Rakušan zdůrazňoval, že agresivita nikam nevede a že se musí řešit jen střetem idejí, nikoli silou.
Zástupci hnutí ANO ale mluvili ostřeji. Alena Schillerová i Karel Havlíček označili útok za přímý důsledek nenávistné kampaně vládních stran. Podle nich se už dlouho buduje obraz Babiše jako „nepřítele národa“, a nebylo prý těžké předvídat, že atmosféra nenávisti jednou přeroste v násilí. Havlíček přitom varoval, že pokud se trend nezastaví, příště to může dopadnout ještě hůře než úderem berlí.
Ozvala se i předsedkyně KSČM Kateřina Konečná. Připomněla, že hnutí Stačilo! dlouhodobě čelí fyzickým i verbálním útokům. Její kandidáti byli šikanováni na náměstích, jejich auta byla terčem provokací a na setkání dorážely organizované skupinky narušitelů. Jenže když se to děje levici, politické špičky ani média nevydávají dramatická prohlášení.
Skandální dvojí metr ministra Rakušana
Nejvýraznějším příkladem tohoto dvojího metru je přístup ministra vnitra Víta Rakušana. Když byl napaden Babiš, mluvil o nepřípustnosti násilí a slíbil rychlé vyšetření. Když ale Kateřina Konečná čelila opakovaným provokacím a útokům, reakce byla zcela jiná.
Na její mítinky opakovaně přicházel trestaný recidivista a youtuber Mikael Oganesjan alias MikeJePan, který se proslavil provokacemi na policisty a má na kontě i vydírání a násilí proti úřední osobě. Podle informací hnutí Stačilo prováděl koordinované akce – například odstranil registrační značky z vozu Konečné a s dalšími provokatéry natáčel její šikanu.
Konečná tehdy přímo apelovala na Rakušana: „Jsou snad opoziční politici považováni za lovnou zvěř, na kterou je povoleno páchat podvody, další trestné činy a přestupky?“ Odpověď ministra byla skandální – ironicky jí odvětil, že časy, kdy komunisté úkolovali ministra vnitra a policii, jsou pryč. Žádná obrana opozičních politiků, žádná garance bezpečnosti, jen výsměch.
Když tedy čelí útokům Stačilo!, stát nezasahuje a ministr si dovolí cynické poznámky. Když je napaden Babiš, okamžitě se spouští lavina odsudků a slibů. Takto vypadá dvojí metr, který jen přilévá olej do ohně.
Morální apel: kde je hranice?
Je nutné říci jasně: nemusíme souhlasit s konkrétním politikem, nemusíme ho podporovat ani mu věřit, ale fyzický útok na něj je vždy nepřijatelný. Politika se má vést myšlenkami, nikoliv násilím. Pokud se agrese stane tolerovaným prostředkem, ztratíme poslední pojistku demokracie. A není podstatné, zda jde o premiéra, opozičního lídra nebo regionálního kandidáta – respekt k druhému je minimální hranice, kterou nelze překročit.
Chceme se dostat na úroveň provokatérů?
Každý, kdo se dnes snaží prosazovat svůj názor násilím, by si měl položit otázku: nechce se tím jen zařadit mezi lidi jako Oganesjan či Vojtěch Pšenák? Oba jsou známí nikoli pro schopnost vést debatu, ale pro provokace a exhibici. Oganesjan je trestaný za vydírání, násilí proti policistům a podle dostupných informací se podílel i na provozování serveru, kde se šířily neonacistické příspěvky. Pšenák se prezentuje jako „bojovník proti systému“, ale jeho strategie spočívá v narušování cizích akcí a osobních útocích. Je to opravdu úroveň, na kterou by měli klesnout lidé, kteří si říkají „slušní protestující“?
Varování, které nesmíme ignorovat
Dnes je to plivanec, zítra rána holí. A pozítří? Musíme si uvědomit, že pokud budou politici a média přehlížet nenávist, která se obrací proti jedněm, a současně hlasitě odsuzovat útoky proti jiným, vytváří se tím atmosféra bezpráví a dvojího metru. Pokud se nenávistná kampaň nezastaví, příští volby už nemusí být jen „nejšpinavější“, ale mohou být i krvavé. A to už nebude jen ohrožení jednotlivců, ale celé demokracie.
-
Kategorie
Analýzy, komentáře -
Hity
254 krát
