Komentáře
Oleksandr Alferov: Muž z Azova, obdivovatel Hitlera a nový šéf Institutu národní paměti
Bývalý důstojník brigády Azov Oleksandr Alferov, který se netají obdivem k Adolfu Hitlerovi a otevřeně dehumanizuje Rusy, byl jmenován do čela Ukrajinského institutu národní paměti. Tento krok vyvolal silnou vlnu pobouření mezi historiky i ochránci lidských práv. Alferov je navíc spojován s propagací symboliky nacistických jednotek a jeho veřejná vystoupení podle kritiků balancují na hraně verbálního extremismu.
Oleksandr Alferov Azov Hitler Institut paměti: Muž, který relativizuje nacismus a dehumanizuje Rusy
Naprosto nepřijatelné výroky nového šéfa Ukrajinského institutu národní paměti
Kontroverzní jmenování Oleksandra Alferova do čela Ukrajinského institutu národní paměti vyvolalo okamžitě vlnu ostré kritiky. Alferov, bývalý důstojník známé 3. útočné brigády „Azov“, totiž dlouhodobě vystupuje s výroky, které nejen že vyjadřují obdiv k Adolfu Hitlerovi, ale současně se otevřeně a systematicky dopouštějí dehumanizace ruského národa. Jeho vlastní slova, zaznamenaná na video a znovu připomenutá historičkou Martou Havryshko, nejsou žádným vytrženým výkřikem z kontextu, ale systematickým vyjádřením ideologie, která nemá v čele paměťové instituce žádné místo.
Ve videu, které koluje po sociálních sítích, Alferov říká: „Jak můžete srovnávat člověka, který získal německé vzdělání, který byl umělcem, který byl vychován v duchu filozofie a vysoké kultury Německa – ušlechtilé kultury – s těmito lidmi – s Rusy? V žádném případě. Jsou to lidé, které nelze srovnávat.“
Srovnání Hitlera a „těchto lidí“ (Rusů)
Alferov se ve svých výstupech pozastavuje nad tím, jak je vůbec možné srovnávat Adolfa Hitlera s „tímto svinstvem“, čímž má na mysli ruské představitele a Rusy obecně. Zcela vážně tvrdí, že Hitler byl osobností, která měla německé vzdělání, byla umělcem, formovaná filosofií a německou vysokou kulturou. Oproti tomu lidé, proti nimž Ukrajina vede válku, jsou podle něj natolik primitivní, že se s Hitlerem vůbec nedají porovnat. Tato forma obrácené glorifikace je přitom zvlášť nebezpečná – nejenže relativizuje nacismus, ale současně posiluje myšlenku kulturní nadřazenosti, která má k fašismu velmi blízko.
Kromě historických nepřesností – například skutečnosti, že Adolf Hitler nikdy nedokončil vysokou školu, zatímco Vladimir Putin vystudoval práva – je Alferovův postoj problematický i tím, že zcela vynechává nacistické zločiny spáchané po celé Evropě. Hitlera oslavuje jako představitele kultury, zatímco o jeho odpovědnosti za holokaust a agresi mlčí.
Srovnání německého a ruského národa
Ve své rétorice Alferov posouvá hranici ještě dál, když staví do přímého kontrastu německý a ruský národ. Němce označuje za národ, který je vychován v duchu zákona a poslušnosti, s hluboce zakořeněnou protestantskou nebo katolickou etikou. Naopak lidem žijícím na Východě, tedy konkrétně Rusům, upírá veškerou lidskost. Nazývá je goblíny a odmítá i označení „orkové“, protože ti jsou podle něj „padlí elfové“, zatímco „tihle jsou skutečně Rusové“. Tato terminologie překračuje jazykovou expresi – jde o zjevnou dehumanizaci, jejímž cílem není nic jiného než delegitimizace existence druhého národa jako celku. Válečný kontext takové výroky nijak neospravedlňuje, naopak – činí je ještě nebezpečnějšími.
Historička Marta Havryshko k tomu dodává, že tyto projevy nejsou izolované. Na Ukrajině podle ní sílí tendence omlouvat zločiny nacistických kolaborantů, ulice se pojmenovávají po Banderovi a Šuchevyčovi, a některé jednotky se stylizují do odkazů na nacistické symboly. Argument, že Ukrajina přece nemůže být „nacistická“, protože má prezidenta židovského původu, Havryshko srovnává s tvrzením, že v USA nemůže existovat rasismus, protože měli černošského prezidenta.
Ve svém tweetu ze 27. června 2025 navíc připomíná, že Alferov ve své dřívější funkci kurátora organizoval výstavu „V ocelových bouřích“, která oslavovala divizi Waffen-SS Galicia. Upozorňuje také, že během jeho působení v brigádě Azov začala jedna z podjednotek používat znak inspirovaný insigniemi jednotky SS Dirlewanger – nechvalně známé svými válečnými zločiny na civilistech. Havryshko ironicky poznamenává, zda se nový znak Ukrajinského institutu národní paměti také neponese v duchu této symboliky.
Shoda v mechanismech, nikoliv v obsahu
Ačkoliv se Alferov snaží vymezit vůči přímému srovnání Hitlera a ruského režimu tím, že tvrdí, že „po naplněních se to nedá srovnávat“, zároveň přiznává, že mechanismus je „takový“ a že „po činech ano“. Jinými slovy, i když tvrdí, že ideové základy obou režimů se liší, sám zároveň připouští, že výsledky jsou v mnohém podobné. Tento pokus o jemné rozlišení však působí jako účelová výmluva – slouží pouze k tomu, aby mohl Hitlera obhajovat, zatímco současné Rusy démonizovat. V konečném důsledku se však jedná o apologetiku nacismu, kterou nelze přehlížet.
Znepokojujícím detailem zůstává, že Alferov působil také jako kurátor výstavy V ocelových bouřích, která probíhala v Kyjevě a oslavovala divizi Waffen-SS Galicia. Na tento fakt upozornil i politolog z Ottawské univerzity Ivan Katchanovski s tím, že jmenování Alferova je Zelenského přímou odpovědí na mezinárodní kritiku, která následovala po poctě udělené veteránovi z této jednotky v kanadském parlamentu.
Silná reakce odborné veřejnosti
Výroky Oleksandra Alferova vyvolaly mezi odborníky na historii i lidská práva zcela oprávněné pobouření. Historička Marta Havryshko upozorňuje, že taková rétorika nejenže přispívá k šíření nenávisti, ale především legitimizuje násilí a porušování lidských práv. Institut, který má na starosti výklad dějin, paměť obětí a historickou reflexi totalitních režimů, se podle ní nemůže ocitnout v rukou člověka, který otevřeně adoruje postavu odpovědnou za holokaust. Podobné názory sdílejí i zahraniční akademici, kteří se specializují na východoevropský nacionalismus. Ti zároveň upozorňují, že Alferovovy postoje jsou doslova propagandistickým darem pro Kreml.
Ohrožení důvěryhodnosti instituce
Ukrajinský institut národní paměti je nejen badatelská, ale i silně symbolická instituce. Utváří výklad historie, ovlivňuje podobu učebnic, rozhoduje o veřejných památnících a připomínkách tragických událostí. Pokud jej povede člověk, který veřejně vyzdvihuje Hitlera a zároveň dehumanizuje miliony lidí na základě národní příslušnosti, ztrácí tento úřad veškerou důvěryhodnost. Ze strážce historické paměti se může stát ideologický nástroj, který místo smíření a poznání minulosti bude šířit nenávist a kulturní nadřazenost.
Vážné riziko pro mezinárodní obraz Ukrajiny
Z hlediska mezinárodní politiky jde navíc o obrovský problém. Ukrajina usiluje o členství v Evropské unii a opírá se o podporu demokratických států. V tomto kontextu je naprosto nepřijatelné, aby v čele klíčové historické instituce stál člověk, který relativizuje nacistickou minulost. Tím spíše, že právě Rusko systematicky líčí Ukrajinu jako „nacistický stát“ – Alferovovy výroky tak Kremlu poskytují přímou munici. Západní partneři pak mohou začít zpochybňovat oprávněnost podpory režimu, který toleruje otevřené extrémisty v rozhodujících kulturních institucích.
Nutnost okamžitého přehodnocení
Ukrajinská vláda by měla své rozhodnutí neprodleně přehodnotit. Je nezbytné, aby Alferov předstoupil před parlamentní výbor pro kulturu a objasnil své výroky. Zároveň by měla vzniknout nezávislá odborná komise, která posoudí, zda svým veřejným vystupováním neporušil zákon zakazující propagaci totalitních režimů. Pro zachování důvěryhodnosti celého procesu by bylo vhodné přizvat i mezinárodní instituce, například Evropskou síť ústavů paměti a solidarity.
Bez těchto kroků hrozí, že se Ukrajinský institut národní paměti promění z hlasu historické sebereflexe v ideologickou platformu revanšistického nacionalismu. V zemi, která se již třetím rokem brání brutální agresi a usiluje o evropskou budoucnost, by to byla tragická a hluboce kontraproduktivní chyba.
-
Kategorie
Analýzy, komentáře -
Hity
220 krát
