Komentáře
Petra Rédová: Už se nesmí ani ptát. Cemper v tom vidí hrozbu pro demokracii
Spor Petra Rédová Cemper ukázal, jak snadno se dnes může stát názor na válku důvodem k veřejné dehonestaci.
Petra Rédová Cemper: Už se nesmí ani ptát. Hrozba pro demokracii?
Když Petra Rédová zveřejnila na svém facebookovém profilu úvahu o tom, proč by Česká republika měla přistupovat k válce na Ukrajině opatrněji a suverénněji, nečekala, že se vzápětí stane terčem článku na serveru Manipulátoři.cz. Její postoj, opírající se o historickou paměť, občanské pochyby a výzvu k debatě, byl Janem Cemperem prezentován jako „šíření proruských narativů“ a „ignorování reality“. Takto jednoduché a zároveň nebezpečné černobílé dělení bohužel čím dál víc ovládá veřejný prostor.
Text Jana Cempera s názvem „Tato válka je naše, paní Rédová“ se sice tváří jako faktická oponentura, ve skutečnosti však funguje jako propagandistické kázání. Nejde mu o diskusi, ale o disciplinaci. Ten, kdo se odchýlí od oficiální linie – byť jen dotazem, pochybností nebo výzvou k míru – je podle Cempera nepřítel, nebo přinejmenším naivní oběť cizí propagandy. Ve skutečnosti ale Rédová neudělala nic jiného, než že si dovolila přemýšlet jinak.
Postoj Rédové: Válka není naše, suverenita ano
Petra Rédová se ve svém příspěvku nevyjadřuje proti Ukrajině, ale proti tomu, aby se Česká republika nechala zatáhnout do konfliktu jako pasivní přívěsek bez vlastní vůle. Její hlavní teze je jasná: válka na Ukrajině není naše, naše je ale odpovědnost za to, co činíme v jejím jménu. Rédová se ptá, zda skutečně hájíme naši bezpečnost, nebo jen sloužíme cizím zájmům. Připomíná zkušenosti z Iráku, Libye, Afghánistánu, kde Západ intervenoval s podobnými hesly o svobodě a demokracii – a zanechal po sobě trosky.
Kromě toho upozorňuje na to, jak je veřejný prostor plný hysterie, která vylučuje jakýkoli dialog. Kdo vyzývá k míru, je ihned podezřelý. Kdo se ptá po ekonomických důsledcích války, je bezcitný. Kdo kritizuje vládu za přehnanou servilitu, je ruský šváb. Tímto způsobem, tvrdí Rédová, se demokracie mění v ideologickou pevnost, kde není prostor pro jiný než oficiálně schválený názor.
Cemperova obrana jediné pravdy
Jan Cemper si však její postoje nevysvětluje jako výzvu k přemýšlení, ale jako výstražný signál – někdo si dovolil zpochybnit mantru „tato válka je naše“. Místo věcné analýzy přichází série nálepek: proruská, dezinformační, zmanipulovaná. Cemper zvolil strategii, která je jednoduchá, ale účinná – neargumentovat, ale odsuzovat.
Téměř celý jeho článek je postaven na moralistickém rámování. Pomoc Ukrajině je podle něj nejen správná, ale i nevyhnutelná. Kdo ji zpochybní, ten prý „ignoruje realitu“. Každý zničený ruský tank je podle něj „výhodou pro Českou republiku“. Z války se tak stává nástroj naší bezpečnosti – a nepřímým důsledkem i žádoucí stav. Taková logika ale postrádá jakýkoli etický rozměr: neřeší, kolik civilistů mezitím umírá, ani kam až může taková eskalace vést. Všechno je podřízeno vítězství, a kdo volá po příměří, je podle této logiky užitečný idiot.
Když chybí fakta, nastupuje víra
Cemper ve svém textu připomíná kauzu Vrbětice, aby ukázal, jak nebezpečné je Rusko i pro Českou republiku. Tvrdí, že „šlo o teroristický akt Ruské federace“ a že „česká vláda má důkazy“. Jenže jaké důkazy? Žádné z nich nebyly veřejně předloženy. Kauza nebyla soudně uzavřena, klíčové materiály jsou stále utajeny a ve veřejném prostoru tak zůstává jen slovo politiků a tajných služeb. Cemper ale nepotřebuje důkazy – stačí mu víra. A tu pak prezentuje jako fakt.
Stejně vágně nakládá s tématem kybernetických útoků, které prý opakovaně směřují z Ruské federace. I zde chybí jakýkoli konkrétní odkaz, vysvětlení metodiky, kontext. Cemperova metodologie je jednoduchá: opakuj známé narativy, zamlč okolnosti, označkuj oponenta a moralizuj. A přitom se tvář jako lovec manipulací.
Nálepky místo dialogu
Nejzávažnějším prvkem Cemperovy kritiky je ale jeho neochota připustit pluralitu. Petra Rédová je podle něj nebezpečná hlavně tím, že „hledá nepřítele uvnitř“. Tím má zřejmě na mysli, že kritizuje českou vládu a evropské instituce. Jenže právě možnost tuto kritiku svobodně formulovat je základem demokracie. Pokud začneme označovat občany s odlišným názorem za kolaboranty, ztrácíme nejen veřejný prostor, ale i důvěru lidí v samotné instituce.
Petra Rédová se nedopustila ničeho jiného než toho, že se ptala. Neodsoudila Ukrajince, neadorovala Putina, nevolala po podřízení se Rusku. Pouze upozornila na to, že válka má různé stránky a že nekonečné dodávky zbraní možná nevedou k míru, ale k dalšímu rozdmýchávání konfliktu. A to je přesně to, co autorovi z Manipulátorů.cz vadí nejvíc.
Kdo se tedy skutečně dopouští manipulace?
Server Manipulátoři.cz má ambici „odhalovat dezinformace“. Ale v tomto případě odhalil spíš vlastní ideologickou předpojatost. Jan Cemper ve svém textu nepolemizuje s Rédovou – útočí na ni. Nevyvrací její argumenty – přepisuje je. A nepředkládá fakta – nabízí přesvědčení, že jen jeho výklad je ten správný.
Petra Rédová svým příspěvkem připomněla, že občan má právo říct „nevěřím vládě, nevěřím v tuto válku, nevěřím ve slepou poslušnost“. A právě takový hlas dnes potřebujeme víc než kdy jindy. Ne proto, že by měl vždy pravdu. Ale proto, že demokracie bez pochybností je jen marketing. A fakta bez možnosti je zpochybnit nejsou pravdou, ale dogmatem.
📌 Přečtěte si také:
- 👉 Manipulátoři.cz pod palbou: Danuši kryjí, opozici pranýřují?
- 👉 Jak manipulují Manipulátoři.cz: Když se „fact-checking“ mění v názorový filtr
- 👉 Když Manipulátoři.cz manipulují: Sám portál čelí podezření z překroucení faktů
- 👉 „Manipulátoři manipulují!“: Lidé mají plné zuby cenzury. Pravda se nesmí ani naznačit
-
Kategorie
Analýzy, komentáře -
Hity
572 krát
