Rozhovory & debaty
Scott Ritter rozhovor: NATO selhalo, Západ ztrácí vliv, říká bývalý analytik USA
Scott Ritter rozhovor o Ukrajině, Rusku, NATO a americké politice odhaluje ostrou kritiku Západu a varování před globálním konfliktem.
Scott Ritter rozhovor: Kritika Západu a varování před globální válkou
V úterním rozhovoru z 22. dubna 2025 na kanálu Dialogue Works poskytl bývalý americký zpravodajský důstojník Scott Ritter svůj pohled na klíčové globální události, zejména konflikt na Ukrajině, roli Spojených států a dynamiku vztahů v Evropě, Asii a na Blízkém východě.
Konflikt na Ukrajině: Ruská vůle a existenční boj
Ritter zdůraznil, že Rusko si hodlá prosadit svou vůli vůči Ukrajině a jejím západním spojencům. Dlouhodobě usiluje o znovuzískání kontroly nad Chersonskou, Záporožskou, Doněckou a Luhanskou oblastí. Zároveň se snaží vytvořit nárazníkovou zónu, a pokud Ukrajina tato území dobrovolně nepřenechá, Rusko je získá vojenskou silou. Rusko varovalo, že útoky dlouhého doletu na jeho území povedou jen k tomu, že tato nárazníková zóna bude ještě rozsáhlejší.
Jedním z hlavních cílů je pro Rusko demilitarizace Ukrajiny. V poválečném uspořádání nebude Ukrajině umožněno disponovat zbraněmi schopnými zasáhnout ruské území. Podle Rittera Ukrajina toto právo ztratila, když konflikt vyprovokovala a následně eskalovala.
Ritter odmítá představu, že by Rusko usilovalo o jednání, zejména se Spojenými státy. Podle něj Rusko necítí žádný tlak, neboť v konfliktu jednoznačně vítězí a nezíská z jednání nic, co by již nezískávalo na bojišti.
Konflikt označil za proxy válku mezi Spojenými státy a Ruskem, v níž Ukrajina hraje roli prostředníka, a v níž má navrch Rusko. Z ruského pohledu je Západ vítán k diskuzi o obnovení diplomatických a ekonomických vztahů, ovšem Spojené státy podle Ruska nemají právo zasahovat do ukrajinských záležitostí.
Konflikt je podle Rittera pro Rusko existenciální. Prohra by podle něj znamenala konec samotného Ruska. Cílem protivníků Ruska je jeho rozbití, vyčerpání a trvalé podrobení – a s tím žádný Rus nesouhlasí. Tato logika je hluboce zakořeněná v ruské historii, zejména v paměti druhé světové války. Dnešní ruské matky posílají své syny do boje s vědomím, že jde o existenční válku – stejně jako za války s nacistickým Německem.
Nárazníková zóna by podle Rittera měla zahrnovat i demilitarizaci oblastí jako Oděsa, Charkov a Sumy. Ty by sice mohly zůstat pod ukrajinskou civilní správou, ale bez přítomnosti armády. Rusko tyto oblasti vnímá jako místa, odkud bylo napadáno, a své ztráty nezapomíná.
Ritter zdůraznil, že Rusko důsledně odlišuje současný konflikt od klasické války a označuje jej jako "speciální vojenskou operaci". Pokud by šlo o skutečnou válku, města jako Kyjev a Lvov by již neexistovala. Cílem není fyzická likvidace Ukrajiny. Zvyšující se intenzita ruského násilí je podle něj reakcí na rostoucí zapojení Západu.
Za jeden z důvodů konfliktu označuje Rusko útok na ruský národ – jeho jazyk, kulturu a náboženství. V konfliktu se považuje za jedinou odpovědnou stranu, jejímž cílem je výlučně obrana, nikoli dobytí Evropy. Naopak, obavy ze strany Západu Ritter označuje za „evropskou fikci“ a „fantasii NATO“.
Spojené státy a Donald Trump
Ritter tvrdí, že konflikt na Ukrajině je do značné míry důsledkem americké politiky, která dlouhodobě usiluje o oslabení Ruska. Výrazně se přitom zaměřil na roli Donalda Trumpa. Ačkoliv Trump tvrdí, že by válce zabránil, podle Rittera jde o „Trumpovu válku“. Během jeho prezidentství (2017–2021) USA intenzivně cvičily ukrajinské jednotky, dodávaly útočné zbraně a CIA zřídila více než 20 základen na Ukrajině pro špionážní a skryté operace. Cílem bylo svržení Putinova režimu.
Dnes se Trump podle Rittera snaží konflikt ukončit, aby se distancoval od neúspěšné politiky, kterou sám vedl. Usiluje o vytvoření obrazu, že on přinese mír, zatímco Joe Biden přináší válku. Ritter však zpochybňuje Trumpovy diplomatické schopnosti.
Spojené státy se podle něj dlouhodobě snaží o režimní změnu v Rusku. Tento záměr je patrný minimálně od roku 2011, kdy Biden navštívil Moskvu a setkal se s opozicí. CIA se snažila svrhnout Putina a nahradit jej slabší osobností, například Medveděvem.
Ritter kritizoval americký přístup už od roku 1994, kdy USA podporovaly Borise Jelcina a bránily vzniku skutečně demokratických institucí. Financovaly a řídily ruskou opozici, kterou se po Jelcinově odchodu snažily využít proti Putinovi. Podle něj Američané na tuto minulost zapomněli a nechápou, proč se v Rusku neprosadila demokracie.
Joe Bidenova návštěva Moskvy byla podle Rittera postavena na iluzi, že USA mají kontrolu nad ruskou opozicí jako v 90. letech. Pokusy o „zkrocení“ Putina i Medveděva však selhaly. Putin pochopil, že jeho úkolem je ochránit Rusko – a podle Rittera tak i učinil. Současný konflikt je tak vyústěním dlouhodobé snahy Západu o oslabení Ruska.
Evropa: Dysfunkce a rozklad bezpečnostního rámce
Ritter označil Evropu za dysfunkční kontinent, jehož pokračující podpora Ukrajiny povede jen k dalšímu finančnímu a politickému úpadku. Rusko podle něj už v prosinci 2021 nabízelo jednání o evropském bezpečnostním rámci, ale NATO nereagovalo.
Evropská politická situace je podle Rittera nestabilní. Upozornil na možnost předčasných voleb ve Francii a vzestup krajní pravice. V Německu roste síla AfD, a Německo podle něj nemůže Ukrajině dodat střely Taurus bez přímého vojenského zapojení – což by Rusko vnímalo jako důvod k útoku. Požadavky Ukrajiny na Německo, aby poskytlo všechnu vojenskou techniku a 5 % rozpočtu, Ritter označil za urážlivé a připomínající vztah mezi koloniálním pánem a vazalem.
Podle něj se NATO osudově oslabilo svou angažovaností na Ukrajině. Očekává, že USA začnou stahovat své jednotky z Evropy, včetně Pobaltí a Polska, což tyto země ponechá izolované a zranitelné. Článek 5 NATO podle něj již neznamená to, co dříve, a Trump Američany do války kvůli Pobaltí nepošle. Tyto státy budou podle Rittera nuceny normalizovat vztahy s Ruskem.
Evropská unie je podle Rittera „vtip“, který se rozpadá. Připomněl historickou nenávist mezi evropskými národy a vznik konkurenčních vojenských uskupení uvnitř NATO. Rusové podle něj správně chápou, že skutečným nepřítelem Spojených států není Rusko, ale Evropa.
Asie a vztah s Indií
Ritter reagoval na vyjádření JD Vance o americko-indickém obranném partnerství, které má čelit „nepřátelským mocnostem“ v Indo-Pacifiku. Podle něj jde o zbožné přání. Indie balancuje mezi Východem a Západem, ale je součástí BRICS a udržuje úzké vazby na Rusko a Čínu. Většinu vojenské techniky získává z Ruska a nebude se stavět proti Číně, s níž spolupracuje.
Americký přístup k Asii je podle Rittera příliš zaměřen na vojenskou dominanci. I když USA zatím drží převahu v Pacifiku, Čína je rychle dohání, a v některých oblastech, jako jsou hypersonické střely, již USA předstihla. Potenciální konflikt by mohl vyústit v jadernou výměnu. Ritter doporučuje, aby se USA více zaměřily na ekonomickou spolupráci s Čínou.
Blízký východ a vztahy s Izraelem
Ritter spatřuje možnost vyjednání dohody s Íránem, který podle něj omezuje svůj jaderný program na mírové účely. Kritizoval však silný izraelský vliv na americkou politiku, který označil za „rakovinný nádor“ a „špatný vliv“. Vztah USA a Izraele přirovnal k závislému či zneužívajícímu vztahu.
Podle něj Izrael nese odpovědnost za většinu problémů na Blízkém východě, včetně vzniku Hamásu, Hizballáhu i reakcí Íránu. Kritizuje současnou izraelskou politiku, která podle něj usiluje o „Velký Izrael“ a dopouští se genocidy. Podporuje existenci Izraele v hranicích z let 1947/1967 a vedle něj samostatný palestinský stát.
Ritter zdůrazňuje potřebu dialogu mezi Izraelci a Palestinci. Kritizoval některé propalestinské aktivisty, kteří podle něj nevědomky přispívají k dalšímu násilí a utrpení palestinských dětí.
Podle něj Hamás vytvořil podmínky pro izraelskou genocidu, když ukryl rukojmí do tunelů pod civilní infrastrukturou. Izrael na to reagoval bombardováním, což považuje za vojenskou nutnost, byť odsuzuje zabíjení civilistů a dětí. Odpovědnost však podle něj nese i Hamás.
Ritter připomněl, že i přes své hluboké spory dokázal vést konstruktivní dialog s Alanem Dershowitzem. To podle něj ukazuje, že dialog je možný i mezi odpůrci, pokud mají vůli hledat mírové řešení.
-
Kategorie
Rozhovory a debaty -
Hity
155 krát
