Komentáře
Válka s historií pokračuje – Fialova vláda mlčí, pomníky mizí
Válka s historií pokračuje i v roce 2025. Místo reflexe a úcty přichází demontáž pomníků, tichý souhlas vlády a záměrné přepisování minulosti. Nejde už jen o jednotlivé sochy – jde o hodnoty, které mizí spolu s nimi.
Válka s historií pokračuje. Fialova vláda mlčí, pomníky padaly a padají dál
Na českém veřejném prostoru se odehrává tichá, ale vytrvalá válka s historií. Ne proti totalitě, ne proti nesvobodě – ale proti paměti národa. Tahle válka se nevede zbraněmi, nýbrž spreji, traktory a především zbabělým tichým souhlasem těch, kdo mají vládní odpovědnost. Sochy padlých osvoboditelů mizí z náměstí a parků, často pod záminkou „prevence“ nebo „bezpečnosti“.
Města po celé republice odstraňují pomníky rudoarmějců, kteří se podíleli na porážce nacistického Německa. Oficiálně jde o reakci na ruskou invazi na Ukrajinu. Ve skutečnosti však sledujeme dlouhodobý proces přepisování historie, který postupně likviduje odkazy na druhou světovou válku a její skutečné vítěze.
Politicky řízená válka s historií
Válka s historií nezačala v roce 2022, jak se mnozí domnívají. Už dříve ukázal tehdejší starosta Prahy 6 Ondřej Kolář, že boření pomníků může být i politickou kariérou. Tato válka s historií probíhá nenápadně, ale s trvalými důsledky – z veřejného prostoru mizí symboly, které měly připomínat oběti, ne ideologie. Od něj převzali štafetu další – s podporou části médií i politiků. Lví podíl na celé situaci má současná vláda Petra Fialy. Pětikoalice, která se pyšní bojem proti dezinformacím a autoritářství, zcela selhává v ochraně historické paměti. Piráti, ač nejsou oficiálně ve vládě, tuto „kulturní čistku“ podporují a nadšeně přispívají k protiruské kampani.
V takovém prostředí se vandalům, kteří barví pomníky na modro-žluto, malují hákové kříže nebo písmeno „Z“, dostává nepřímé podpory. Vědí, že jim nic nehrozí. Policie většinu případů odkládá, a vláda? Ta mlčí.
Válka s historií se dotýká i československých vojáků
V Chomutově byl posprejován pomník, který vůbec neznázorňoval sovětského vojáka, ale příslušníka Československé lidové armády. Nenávist už necílí jen na rudoarmějce. Je to slepá zloba, která nepoznává rozdíl mezi tím, kdo padl za naši svobodu, a tím, kdo dnes reprezentuje agresi.
Často se mluví o tom, že „v dnešní době“ není vhodné, aby rudoarmějec „vítal“ ukrajinské uprchlíky. Jako by památka na padlé vojáky měla nějakou dobu spotřeby. Jako by jejich krev byla horší než krev jiných spojenců. Přitom sovětští vojáci tvořili rozhodující část sil, které osvobodily naše území od nacismu.
Mediální přepisování dějin jako součást války s historií
Zatímco padlí vojáci, kteří zde zanechali své životy – více než 140 tisíc – jsou z veřejného prostoru vymazáváni, těm, kteří naopak zabíjeli naše občany, se dostává pochopení a uznání. Poslanec KDU-ČSL Šimon Heller dokonce navrhl vyznamenat Bernda Posselta, politického představitele sudetských Němců.
Současně s tím, jak pokračuje válka s historií, se mění i výklad dějin. Sovětský svaz je stále častěji vykreslován jako spoluviník druhé světové války. Není těžké si představit, že za dvacet let už zůstane jen jako jediný viník. Dnes je to propaganda – zítra to bude učebnice.
Média zaplňují příběhy německých vojáků a jejich „strádání“ na východní frontě. O sovětských vojácích se dočteme jen tehdy, když jde o rabování nebo násilnosti. To není vyvažování pohledu – to je selektivní historická slepota.
Co zůstane za dvacet let?
Fialova vláda mlčí. Prezident Pavel rovněž. Ještě dnes se politici klaní památce padlých. Ale jak dlouho to potrvá? Co bude za dvacet let? Bude ještě kam položit květiny? Nebo už bude evropským standardem tvrzení, že „udatný Wehrmacht“ bránil kontinent před ruským nebezpečím?
Válka s historií je nenápadná, ale vytrvalá. A pokud ji nepojmenujeme, nezastavíme, skončíme bez minulosti. Bez pomníků, bez vzpomínek – a nakonec i bez identity.
-
Kategorie
Analýzy, komentáře -
Hity
614 krát
