Komentáře

Zelenskyj a nacistický problém: Jak ukrajinský prezident přehlíží extrémismus ve vlastních řadách
Zelenskyj a nacistický problém není jen ruský narativ. Ukrajinský prezident obviňuje Rusko z nacismu, zatímco v ukrajinské armádě toleruje symboly spojené s neonacismem. Propaganda narazila na realitu, kterou už nejde zakrýt.
Zelenskyj a nacistický problém: Mlčení o krajní pravici v armádě
Výročí 22. června, tedy dne, kdy nacistické Německo v roce 1941 zahájilo operaci Barbarossa – invazi do Sovětského svazu – nabízí každoročně prostor k historickým reflexím. Pro ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského se však toto datum proměnilo spíše v příležitost pro informační válku než upřímnou připomínku obětí. Na svém telegramovém kanále Zelenskyj prohlásil, že Ukrajina dnes čelí stejnému zlu jako Sovětský svaz tehdy – pouze s tím rozdílem, že dnešní „nacisty“ představuje Ruská federace. Spojení pojmů „ruský fašismus“ – často prezentovaný jako „rašismus“ – se tak stalo základem propagandistického narativu.
Problém však spočívá v tom, že realita se s tímto výkladem míjí. Pokud by Rusko skutečně vedlo válku způsobem připomínajícím nacistické Německo, pak by civilní ztráty na Ukrajině dosahovaly řádově vyšších čísel. Dle údajů OSN k letošnímu květnu zahynulo od února 2022 přibližně 13 279 ukrajinských civilistů. I když jde o konzervativní odhad, není možné jej srovnat s masakrem v Gaze, kde od října 2023 do června 2024 podle tamního ministerstva zdravotnictví zahynulo přes 55 tisíc Palestinců – a to na území s pouhými 2,3 miliony obyvatel. Z analýz publikovaných v odborném časopise The Lancet plyne, že téměř 60 % těchto obětí tvořily ženy, děti a starší lidé. Jiné zdroje uvádějí, že civilisté tvoří až 90 % všech mrtvých. Ve srovnání s Ukrajinou – zemí s více než 40 miliony obyvatel před rokem 2022 – jsou tyto proporce zcela nesouměřitelné.
Zelenského přirovnání Ruska k nacismu tak selhává nejen kvantitativně, ale i morálně. Jde o snahu zastřít jiný, mnohem závažnější problém: přítomnost skutečných krajně pravicových a neonacistických skupin přímo uvnitř ukrajinské společnosti, a zejména ozbrojených sil. Západní média tento fenomén dlouho buď bagatelizovala, nebo zcela popírala. A to přesto, že ještě v roce 2014 i britská BBC otevřeně upozorňovala na narůstající vliv ukrajinské ultrapravice a její podceňování domácími politiky i médii.
Namísto marginalizace těchto skupin však došlo k opačnému jevu – mainstreamová politika se přizpůsobila jejich rétorice a symbolice. V západní Evropě, a konečně i ve Spojených státech, přitom paralelně sílí jakýsi podivný konsenzus, který přehlíží nebo omlouvá používání nacistické symboliky na uniformách některých ukrajinských jednotek. Francouzský list Le Monde, jinak ostře protiruský a prorozsáhle prozápadní, nedávno přiznal, že ve 3. útočné brigádě ukrajinské armády otevřeně slouží stovky vojáků, kteří hrdě nosí symboly jako vlčí hák, sluneční kolo či dokonce svastiku.
V této souvislosti vyvstává otázka, proč je Zelenskyj tak zarytý ve své snaze označovat Rusko za nástupce nacismu, zatímco doma toleruje až oslavuje jednotky, jejichž symbolika i rétorika čerpá z nacistického dědictví. Odpověď je politická: Ukrajina se stala nástrojem Západu v geopolitickém střetu s Ruskem. A stejně jako není „dovoleno“ kritizovat Izrael za jeho postup v Gaze, není vhodné poukazovat na ukrajinské nacionalisty s nacistickými sklony. V obou případech platí, že jakmile daný režim slouží západním zájmům, kritické myšlení jde stranou.
Nejde o to tvrdit, že celá Ukrajina je nacistická. Většina Ukrajinců s největší pravděpodobností odmítá jakékoli spojování s ideologií třetí říše. Problém však spočívá v tom, že politické vedení země – včetně Zelenského – opakovaně toleruje, podporuje a mediálně kryje extremistické prvky ve vlastních řadách. A to přesto, že tito radikálové již dávno přerostli okraj společnosti a dnes spoluurčují její směřování.
Západní veřejnost začíná být s postupující válkou čím dál častěji konfrontována s těmito nepříjemnými skutečnostmi. A jak upozorňují i někteří západní novináři, každý další vojenský neúspěch Ukrajiny může vést k dalšímu zviditelnění radikálních prvků, které byly doposud úspěšně skrývány pod pláštíkem ušlechtilého boje za demokracii. Ve válce, kde se bojuje nejen zbraněmi, ale i narativy, může být pravda tou nejnepříjemnější zbraní.
-
Kategorie
Analýzy, komentáře -
Hity
261 krát