Komentáře
Genocida v Gaze: Genocida o které se nemluví
Genocida v Gaze je tragédie, o níž se v médiích často mlčí. Zatímco titulky denně zaplavují zprávy o Ukrajině, kde má údajně probíhat genocida, realita v Pásmu Gazy zůstává na okraji zájmu. Tisíce civilních obětí, blokáda humanitární pomoci a systematické ničení obyvatelstva naplňují znaky zločinu, o kterém svět nechce mluvit. Tento text se ptá: proč se lidské utrpení váží jinak podle geopolitického klíče?
Dvojí metr lidskosti
Genocida v Gaze není jen výmyslem ideologických táborů – její znaky potvrzují mezinárodní instituce, nevládní organizace i nezávislí vyšetřovatelé. Zatímco o Ukrajině se běžně mluví jako o oběti genocidy ze strany Ruska – bez právního konsenzu a často bez důkazů v intencích mezinárodní úmluvy – v případě Gazy se tato nálepka buď odmítá, nebo rovnou ignoruje.
Pásmo Gazy – úzký pruh země sevřený mezi Izraelem, Egyptem a mořem – se od října 2023 stalo synonymem pro katastrofu bez konce. Více než 53 000 mrtvých Palestinců, z toho většina žen a dětí, stovky tisíc zraněných, miliony vysídlených. A přesto Genocida v Gaze jen výjimečně proniká do hlavního mediálního proudu jako to, čím podle mezinárodních organizací skutečně je: zločin proti lidskosti v nejčistší podobě.
Genocida v Gaze: Zločin, který má jméno
Nejde jen o čísla. Amnesty International, Human Rights Watch a Lékaři bez hranic dlouhodobě upozorňují na systematické porušování mezinárodního humanitárního práva. Dokumentují plošné bombardování civilních zón, hladovění jako válečnou taktiku i kolaps zdravotní infrastruktury. Mezinárodní soudní dvůr dokonce Izraeli nařídil přijmout opatření k zabránění genocidě. Reakce? Popírání, obvinění kritiků z antisemitismu a další bombardování.
Dokonce i bývalý izraelský premiér Ehud Olmert označil aktuální dění za „nerozlišující, bezmezné, kruté a zločinné zabíjení civilistů“, vedené oficiální vládní politikou. To už není aktivismus – to je výpověď člověka, který kdysi stál v čele státu.
Když je mlčení zbraní
Genocida v Gaze se odehrává v přímém přenosu – a přesto jako by ji nikdo neviděl. Proč? Protože Izrael je západní spojenec. Protože geopolitika nadřazuje lidská práva. Protože média, jež denně varují před ruskými válečnými zločiny, používají pro Gazu pojmy jako „obranná operace“ nebo „boj s terorismem“.
Naopak Ukrajina získala postavení absolutní oběti. Její utrpení je medializované, demonstrované, politicky využívané. Každý útok je interpretován jako důkaz genocidního úmyslu. A to i přesto, že o právní definici genocidy se u Ukrajiny vedou spory. U Gazy je situace jasnější – ale nehodí se.
Genocida v Gaze a devalvace významu slova
Slovo „genocida“ by mělo být používáno s maximální vážností. Pokud je ale aplikováno selektivně, ztrácí svou autoritu a mění se v nástroj propagandy. V případě Gazy je důkazů dost: přímé výzvy k vyhlazení, strategické ničení obyvatelstva, blokáda vody, potravin, elektřiny a pomoci. Přesto se o tom mlčí, nebo se tato slova v tichosti přepisují.
Tato asymetrie ve vnímání utrpení je nejen morálně pokřivená, ale nebezpečná. Otevírá cestu beztrestnosti, normalizuje státní násilí a posiluje cynismus vůči lidským právům jako univerzální hodnotě.
Apel na lidskost a zodpovědnost
Genocida v Gaze není jen číslo v tabulce. Jsou to skutečné děti, ženy, rodiny, které byly systematicky zbaveny všeho – včetně naděje. Přestat o nich mluvit znamená přestat je vidět. A přestat je vidět znamená přestat být lidmi.
Je čas přestat rozdělovat oběti na „hodné“ a „nepohodlné“. Stejnou pozornost, jakou věnujeme Ukrajině, si zaslouží i Gaze. Ne kvůli ideologii, ale kvůli spravedlnosti.
Historie nás jednou nebude soudit za to, co jsme vykřičeli. Ale za to, co jsme tiše přešli.
-
Kategorie
Analýzy, komentáře -
Hity
134 krát
