Pavel Novotný byl nepravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu. Může starosta řídit obec z vězení? Politický i právní skandál, který ohrožuje důvěru v demokracii.

Pavel Novotný čelí vězení: Může starosta Řeporyjí zůstat ve funkci i za mřížemi?

Kde končí excentricita a začíná selhání veřejné funkce?

Případ Pavla Novotného, starosty městské části Praha-Řeporyje, posouvá hranice vnímání politické odpovědnosti do krajností, které byly ještě donedávna nemyslitelné. Novotný, známý svým teatrálním vystupováním, se dostal do pozice, která už nesouvisí s kontroverzní rétorikou, ale s přímým střetem se zákonem. Soud jej zatím nepravomocně odsoudil k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce tří měsíců. Důvodem je soustavné porušování podmínek předchozího odsouzení, zahrnující mimo jiné přechovávání drog přímo v budově radnice.

Otázka dnes nezní, zda je Novotný originální nebo populární. Otázka zní, zda je vůbec přípustné, aby člověk, který nerespektuje základní pravidla právního státu, mohl nadále zastávat veřejnou funkci. A co víc – zda může zůstat starostou i v případě, že nastoupí výkon trestu. Tato situace není jen právní kuriozitou. Je testem toho, jak hluboko jsme jako společnost ochotni klesnout v toleranci k politickému selhání.

Je chování Pavla Novotného normální pro starostu?

Od osoby ve vedení městské části se očekává důstojnost, zodpovědnost, ale především schopnost být morálním i právním vzorem. Pavel Novotný se těmto kritériím nikdy zcela nepřiblížil, ale dnešní realita je zcela za hranou jakékoli představitelné tolerance. Jeho opakované konflikty se zákonem, vulgarita na veřejnosti i účelové provokace by samy o sobě mohly být důvodem k pochybnostem o jeho způsobilosti. Trestní rozsudek však přidává zcela nový rozměr – v tuto chvíli je z právního hlediska odsouzeným pachatelem, nikoli pouze výstředním politikem.

To, že přechovával drogy přímo ve své kanceláři, nelze vysvětlit jako nedorozumění nebo náhodu. Ukazuje to na absolutní selhání v pochopení podstaty veřejné služby. Starosta není celebrita ani influencer. Je to správce veřejného majetku, představitel zákonného pořádku a nositel důvěry občanů. Pavel Novotný těmito kritérii pohrdá, a přesto se drží funkce zuby nehty.

Porušení slibu a popření odpovědnosti

Každý zastupitel při nástupu do funkce skládá zákonem předepsaný slib. Ten zní:

„Slibuji věrnost České republice. Slibuji na svou čest a svědomí, že svoji funkci budu vykonávat svědomitě, v zájmu obce a jejích občanů a řídit se Ústavou a zákony České republiky.“

Tento slib není formální. Je to právní a morální závazek. Je to okamžik, kdy volený zástupce přijímá odpovědnost nejen před zákonem, ale i před veřejností. Pokud někdo tento slib poruší – a Pavel Novotný jej porušil ve všech bodech – není možné, aby dál pokračoval ve funkci. Sám tím přiznává, že nedokáže být garantem veřejného zájmu.

Soud rozhodl. Politika ne.

Soud uznal Novotného vinným a uložil mu trest. Zatím nepravomocně. Co však na situaci reagovalo Řeporyjské zastupitelstvo? Nic. Na mimořádném zasedání, které svolala opozice právě kvůli Novotného trestnímu případu, nebyl ani schválen program. Koalice jednání zablokovala, a tím se vyhnula nutnosti zaujmout jakýkoli postoj. Veřejnost sledovala frašku, která měla jediný cíl – zachovat status quo za každou cenu, bez ohledu na důsledky pro důvěru v politiku a právo.

Co se stane, když rozsudek bude Pavla Novotného pravomocný?

Otázka, která dnes visí ve vzduchu, je jednoduchá a naléhavá: Jak bude reagovat zastupitelstvo Řeporyjí, pokud se rozsudek stane pravomocným? Bude nadále předstírat, že se nic neděje? Nebo konečně splní svou zákonnou povinnost a ukončí Novotného mandát?

Podle zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí, konkrétně § 55 odst. 3, platí:

„Mandát člena zastupitelstva obce zaniká dnem právní moci rozsudku, kterým byl tento člen pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Zastupitelstvo obce je povinno na nejbližším zasedání tento zánik mandátu projednat a přijmout usnesení o jeho zániku.“

Zákon tedy nenechává prostor pro výmluvy. Nejde o možnost, ale o povinnost. Nejde o politické rozhodnutí, ale o zákonný akt. Zastupitelé si nemohou dovolit „dělat mrtvého brouka“. Pokud usnesení nepřijmou, riskují vlastní právní odpovědnost a fakticky podrývají právní stát.

Bude Pavel Novotný starostovat z vězení? Zvrácená představa

Myšlenka, že by Pavel Novotný mohl ve své funkci setrvat i po nástupu do výkonu trestu, je nejen absurdní, ale i nebezpečná. Není možné, aby byl vedením obce pověřen člověk, který je zbaven osobní svobody. Taková situace by v očích občanů znamenala, že si z politiky můžeme udělat prostředek k beztrestnosti. Že když máte dostatečně hlasitý projev a pevné postavení v koalici, můžete si dovolit všechno – i řídit městskou část z cely.

Demokracie jako rukojmí

Celý tento případ je hlubokým zrcadlem stavu české politické kultury. Nejde jen o osobu Pavla Novotného. Jde o reakce, které jeho případ vyvolal – či spíše nevyvolal. O neochotu nahlas pojmenovat, že je nepřijatelné, aby trestně odsouzený člověk setrvával ve veřejné funkci. O mlčení koaličních kolegů. O pasivitu veřejnosti. A především o bezmoc právního řádu, pokud jej nikdo není ochoten vymáhat.

Závěr: Demokracie začíná důvěrou. A ta je dnes na dně

Pavel Novotný už dávno není jen výstřední politik. Je symbolem selhání systému, který nedokáže chránit své vlastní principy. Pokud bude moci dál starostovat i po nástupu do vězení, nebude to jen jeho osobní výhra. Bude to institucionální kapitulace vůči bezpráví.

Zastupitelé Řeporyjí mají poslední šanci situaci napravit. Pokud ji promarní, nebudou zodpovědní jen za selhání jedince. Budou zodpovědní za trvalé poškození důvěry v demokratickou správu.