Rozhovory & debaty
Zeman v podcastu: Vládu bych vyhodil. Dukovany? Amatérismus
Miloš Zeman: V podcastu Chuť moci zazněla ostrá kritika vlády. Exprezident hodnotil stav ekonomiky, obrany a politiky bez diplomatických okolků.
Miloš Zeman kritizuje vládu: ostrý pohled na ekonomiku a politiku
Kritika vlády Miloš Zeman – Dukovany, BIS i F-35 jako symboly neschopnosti
Bývalý prezident Miloš Zeman se v podcastu Chuť moci (epizoda 88 s moderátorem Thomasem Kulidakisem) vyjádřil k celé řadě klíčových témat, která rezonují současnou českou společností. V roli „glosátora na vyžádání“, jak sám sebe v úvodu označil, předložil svérázný, ale promyšlený pohled na vládu, ekonomiku, politické dění i zahraniční vztahy. Jeho komentáře kombinovaly zkušenost dlouholetého politika s osobitým stylem, kterým dokáže zároveň provokovat i analyzovat.
Tvrdá slova na adresu vlády: amatérismus a neschopnost
Největší část rozhovoru věnoval Zeman hodnocení současné vlády Petra Fialy, kterou bez obalu označil za amatérskou a neschopnou. Kritizoval její práci jako opakování chyb minulých kabinetů bez vlastní invence, a to od samotného počátku jejího působení. Jako konkrétní projev tohoto amatérismu uvedl příklad dostavby jaderné elektrárny Dukovany, kde se měla podepisovat smlouva s korejskou firmou KHNP, přestože její podpis blokovalo soudní rozhodnutí. Tento krok označil za nesmyslný a za situaci, kdy by okamžitě odvolal ministra průmyslu. V tomto kontextu zmínil jméno bývalého ministra Karla Havlíčka, přestože současným šéfem resortu je Jozef Síkela. Zeman původně preferoval francouzské řešení výstavby nového bloku, protože Francie je jadernou velmocí a její zapojení by posílilo pozici Česka vůči protijaderné lobby v EU. I když francouzská nabídka nebyla dobrá, podle něj se mohla zlepšit vyjednáváním, zatímco korejská varianta je sice přijatelná, ale geopoliticky méně výhodná.
Dalším příkladem vládního selhání byla podle Zemana neúspěšná cesta premiéra Fialy do Nigérie. Kritizoval ministra zahraničí Jana Lipavského za to, že nebyl schopen zajistit důstojné přijetí premiéra, když mu nigerijská strana oznámila, že na něj nemá čas. Podle Zemana je to diplomatický propadák, za který by vyhodil ministra zahraničí, a pokud k tomu nedojde, měl by být podle něj vyhozen premiér. Sám ale poznamenal, že se o to nejspíš brzy postarají voliči.
Podle Zemana se vláda alibisticky vymlouvá na vnější faktory, jako je válka na Ukrajině nebo globální krize, a zamlčuje vlastní neschopnost. Zmínil, že i jiné státy byly těmito krizemi postiženy, ale zvládly je lépe než Česko. Odkázal se na data OECD, podle nichž Česko patřilo k nejhorším zemím z hlediska poklesu reálných mezd, což považuje za výsledek domácí politiky, nikoli vnějších okolností.
Inflace a ekonomika: propad životní úrovně není nutný
Zeman odmítá tvrzení, že pokles životní úrovně byl nevyhnutelný v boji proti inflaci. Označil to za nesmysl a připomněl, že inflace je především měnovým problémem, způsobeným přebytkem peněz v oběhu ve vztahu ke skutečné poptávce. Kritizoval vládní deficitní hospodaření a varoval před politikou, která znehodnocuje měnu a ohrožuje stabilitu. Ministru financí Zbyňku Stanjurovi vytkl, že nemá ekonomické vzdělání, což podle něj snižuje důvěryhodnost jeho rozhodnutí, i kdyby byl jinak dobrým manažerem.
Jako řešení navrhl klasické keynesiánské recepty – zvýšit investice do infrastruktury a bytové výstavby, kde se multiplikační efekt promítne do celé ekonomiky. Zároveň doporučuje zásadní revizi daňových výjimek, kterých je podle něj 127 a mnohé z nich nemají ekonomické opodstatnění. Tvrdě zkritizoval nákup amerických stíhaček F-35, který považuje za plýtvání penězi. Preferuje švédské Gripeny, které jsou levnější na nákup i provoz, a přitom plně vyhovují potřebám české armády. Dodal, že jejich kompatibilita s NATO je již ověřena. Stejně kriticky se postavil k dotacím na obnovitelné zdroje energie, konkrétně k solárním elektrárnám. Ty podle něj slouží hlavně zájmům „solárních baronů“, zatímco skutečně konkurenceschopné technologie by měly obstát na volném trhu bez státní podpory.
Politické preference a představa o budoucí vládě
Zeman potvrdil, že ve volbách bude opět volit hnutí ANO a že na tomto rozhodnutí nemá důvod nic měnit. Za ideální povolební koalici označil spojení ANO a SPD, které by podle průzkumů mělo většinu ve Sněmovně. V nadsázce uvedl, že tato většina by mohla mít až 108 mandátů, což je „čirá náhoda“ s hořkou ironií. Pokud by byla potřeba ústavní většina 120 hlasů, mohly by se připojit i další subjekty, například Motoristé nebo Stačilo!. Piráty naopak odmítá, jejich politiku označuje za „politickou pubertu“ a podotýká, že politika je záležitostí dospělých.
Otevřeně mluvil i o spolupráci mezi SOCDEM a ANO. Považuje za chybu, že SOCDEM odmítla spolupráci s hnutím Stačilo!, čímž podle něj promarnila možnost sjednotit levicové síly. Důvodem byla podle něj osobní rivalita mezi Janou Maláčovou a Kateřinou Konečnou, nikoli skutečné programové rozpory. Zvlášť kritizoval postoj Maláčové k referendu o členství v EU a NATO, neboť referendum je zakotveno v ústavě a levicová strana by ho neměla odmítat. Prozradil také, že jednal s Andrejem Babišem i Maláčovou o možné účasti kandidátů SOCDEM na kandidátkách ANO. Tento krok považuje za pragmatický a bránící propadu levicových hlasů. Dodal, že ho Babiš požádal, aby Maláčové „otcovsky domluvil“ kvůli jejím „neúměrným požadavkům“ na počet volitelných míst.
Zeman přitom znovu zopakoval své pojetí levice jako hodnoty, která staví na solidaritě, zatímco pravice upřednostňuje individuální úspěch. Obě hodnoty se podle něj vzájemně doplňují a nejsou v rozporu. ANO a SPD vnímá jako catch-all strany, které se vyvinuly směrem k levici, i když původně vznikly z jiných ideových základů.
Obavy z cenzury a zneužití moci
Zeman se hlásí k většině občanů, kteří podle nedávného průzkumu STEM (54 %) vyjadřují obavu z manipulace volebních výsledků ze strany vlády. Podle něj hrozí nebezpečí, že by BIS mohla ovlivnit volby ve spolupráci s Ústavním soudem. Uvedl příklady ze zahraničí, kde došlo ke kontroverznímu zákazu pravicových stran či zásahům soudů, například v Rumunsku, Francii nebo Německu. V případě Rumunska pak ironicky poznamenal, že zásah soudu paradoxně vytvořil silného nového kandidáta.
Znovu zmínil svou spolupráci na knize „Fialův cirkus“, která podle něj odhaluje pozadí české politiky, jež mainstreamová média záměrně ignorují. V knize autoři (Radim Panenka a Luboš Procházka) rozebírají vliv tajných služeb a oligarchických struktur, přirovnatelných k vojenskoprůmyslovému komplexu nebo solární lobby. Zeman s tímto pohledem souhlasí, zvláště pokud jde o vliv BIS, s jejímž ředitelem Michalem Koudelkou dlouhodobě vedl spory.
Veřejnoprávním médiím – České televizi a Českému rozhlasu – vyčítá pravicovou servilitu a kritizuje také návrh na rozšíření koncesionářských poplatků na další zařízení jako mobilní telefony či počítače. Tuto iniciativu považuje za nesmyslnou a označil ji za „zprostěrnu“.
Zahraniční politika: méně moralismu, více pragmatismu
Zeman se rovněž vyjádřil ke směřování české zahraniční politiky. Podle něj by Česko mělo opustit pozici samozvaného obhájce lidských práv, protože v této roli působí směšně a nikdo ho nebere vážně. Místo toho navrhuje orientaci na národní zájmy a spolupráci v rámci Visegrádské čtyřky. Uvedl, že V4 se osvědčila například při blokaci migračních kvót a že Babiš v této věci úspěšně spolupracoval s maďarským premiérem Viktorem Orbánem.
Zkritizoval také diplomatické cesty českých politiků na Tchaj-wan, které podle něj vedly pouze ke ztrátě ekonomických vazeb s Čínou, jež je největší ekonomikou světa. Tyto cesty považuje za zbytečné gesto, které dělají idealisté. Pragmatik by se podle něj měl řídit výhodností vztahů, nikoli ideologií. V této souvislosti zmínil i možnost návratu Donalda Trumpa k moci, což by podle něj otřáslo dosavadními vztahy a vyvolalo zmatek u neziskovek, novinářů a politiků, kteří se dosud orientovali podle americké ambasády. Tyto „odpojené loutky“ podle něj už nyní neplapolají, ale spíše bezmocně leží na zemi.
Závěrečná reflexe: zkušenosti, zdraví a humor
Zeman v rozhovoru krátce reflektoval i svou politickou kariéru. Zdůraznil, že ačkoli má premiér podle ústavy více moci než prezident, i prezident si může díky aktivnímu přístupu rozšířit svůj vliv, jak se to podařilo jemu. Připravuje knihu s názvem „Prezidentský úděl“, která se bude věnovat napětí mezi přímou volbou prezidenta a omezenými pravomocemi vyplývajícími z ústavy.
Na závěr přidal osobní poznámku o svém zdravotním stavu. Uvedl, že se cítí dobře, i když ho nově trápí pylová alergie. S typickým humorem dodal, že si dosud myslel, že jeho jedinou alergií je alergie na „blbce“.
Rozhovor v podcastu Chuť moci tak přinesl výjimečně komplexní a otevřený pohled Miloše Zemana na dění v České republice i ve světě. Byl to Zeman v plné formě – analytický, ironický, pragmatický a věrný svému naturelu, který si ani po konci prezidentského mandátu nenechá ujít příležitost glosovat politiku bez příkras.
-
Kategorie
Rozhovory a debaty -
Hity
49 krát
