Zdechovského „kňu, kňu“: Pláč pod tlakem kritiky a výzva k ochraně

Zdechovského „kňu, kňu“ se stává realitou. Tomáš Zdechovský místo nadhledu volí stížnosti. Ficova kritika spustila v Bruselu lavinu pláče a obvinění.

Ještě před pár týdny si europoslanec Tomáš Zdechovský na sociálních sítích přihříval polívčičku, když ironicky glosoval Kateřinu Konečnou slovy „ Slyšíte to velké kňů? "

Výsměch měl jasné poselství – zlehčit oponentku a její postoje jako stěžování bez významu, pouhé fňukání bez váhy.

Jenže život si s námi často rád zahrává a co nechtěl – teď to „velké “ slyšíme od samotného Zdechovského. A není to žádné tiché kňourání, ale rovnou mediální exploze.

Tomáš Zdechovský totiž vyrazil na Slovensko jako člen kontrolní mise Evropského parlamentu, aby prověřil využívání evropských fondů. Premiér Robert Fico, který je znám svou razantní rétorikou, ho v reakci na jeho aktivity označil za nájemného politického vraha. Podle Fica šlo o člověka, který přicestoval na objednávku slovenské opozice, aby svou kritikou poškodil vládní koalici. Přirovnání k nájemnému vrahovi mělo samozřejmě symbolický charakter – nebyla to výzva k násilí, nýbrž expresivní popis Zdechovského role v politickém boji, což je v slovenské politické kultuře běžná forma satiry.

Jenže místo toho, aby Zdechovský projevil nadhled a vnímal Ficův výrok v kontextu tvrdé politické satiry, rozhodl se reagovat s nebývalou přecitlivělostí. Okamžitě se veřejně ohradil, a co víc – začal žádat policejní ochranu pro sebe i svou rodinu. Nezůstal však pouze u domácích institucí. Obrátil se rovnou i na šéfku Evropského parlamentu, které formálně podal stížnost na Slovensko a žádal zásah proti vládě Roberta Fica. Jinými slovy: žaloval. A to velmi hlasitě.

Celá situace tak začíná působit nejen jako neúměrná reakce, ale především jako ukázka dvojího metru. Když šlo o výsměch politickým oponentům, Zdechovský si nebral servítky. Výsměšné „kňu, kňu“ bylo rychlé a bez soucitu. Když se však dostal pod tlak on sám, rázem se změnil v ukřivděného stěžovatele, který volá po ochraně, spravedlnosti a zásazích evropských institucí.

Politika není svět jemnocitu a diplomatických rukaviček. Slovenská politická kultura je navíc tradičně ostřejší a používání expresivních příměrů není ničím neobvyklým. Robert Fico svým výrokem jistě nemířil na osobní bezpečí Tomáše Zdechovského – šlo o politickou nadsázku, jakkoliv tvrdou, běžnou v rámci politické satiry.

Navíc je potřeba připomenout, že konflikt mezi Ficem a Zdechovským není prvním případem, kdy se politická kritika překlápí v mediální rozruch. Už dříve se Zdechovský dostal do sporu s Kateřinou Konečnou, kdy podobně reagoval přehnaně. Zdechovského kňu, kňu se tak stává synonymem pro přehnané stížnosti v politice.

Je zcela namístě si v této chvíli připomenout Zdechovského vlastní slova: „Slyšíte to velké kňu?“ Ano, pane Zdechovský, teď ho slyšíme. A tentokrát přichází právě od vás.