Otakar Foltýn v rozhovoru pro CEVRO ARENA opět potvrdil svou roli vládního koordinátora strategické komunikace – ale také kazatele rozdělujícího společnost.

Otakar Foltýn: Vládní kazatel, který šermuje vlastenectvím a potírá svobodu slova

Otakar Foltýn, vládní koordinátor pro strategickou komunikaci, v nedávném rozhovoru pro CEVRO ARENA znovu rozvířil veřejnou debatu. Video s názvem „Kde jsou naši čeští vlastenci?!“, publikované na kanálu Otázky VŠP, ukazuje Foltýna jako neústupného kazatele, který šermuje vlastenectvím, potírá svobodu slova a rozděluje společnost na „správné“ a „sráče“. Tento komentář přináší kritický rozbor jeho výroků a stylu vystupování, který více připomíná ideologickou válku než demokratickou diskusi.

---

Z buldozeru spasitel? Když komunikační stratég zní jako inkvizitor

Otakar Foltýn se v rozhovoru s obvyklou dávkou narcismu pochválil za to, že „rozjel“ strategickou komunikaci státu. Prý se konečně stal „buldozerem“, který prorazil ledy pasivity a otevřel diskusi o hodnotách. Jenže co vlastně v jeho pojetí znamená „strategická komunikace“?

Ve skutečnosti spíše než o komunikaci mluvíme o řízené propagandě, kdy se stát rozhodl vytvářet ideologickou frontu proti „nepřátelským narativům“ – a za nepřítele může být označen kdokoliv. Není náhodou, že se Foltýn stylizuje do role mluvčího „pravdy“, přičemž všechny ostatní názory odbývá jako „frustraci“, „radikalismus“ nebo „putinismus“. Tento člověk má být koordinátorem, ne ideologem s válečnickým slovníkem.

---

Kritika pasivity elit? Ne, frustrace mesiáše bez apoštolů

Foltýn s patosem sobě vlastním lamentuje nad tím, jak je „sám“ v boji za hodnoty. Kde jsou ti „tisíce českých vlastenců, kteří zakládali stát?“ ptá se teatrálně. Jeho slova zní jako výkřik nepochopeného hrdiny – nebo jako stížnost neukojeného ambiciózního úředníka, kterému nikdo netleská.

Namísto reflexe skutečných důvodů nedůvěry lidí k institucionální propagandě se utápí v resentimentu a požaduje víc oddanosti. Odpůrce nelituje, ale morálně odsuzuje. Připomíná to spíš středověkého inkvizitora než moderního demokrata.

---

„Nejsi Ježíš.“ Ale nejsi ani nadčlověk, pane Foltýne

„Nejsem Ježíš a já nenastavuju druhou tvář.“ Tak se Foltýn obhajuje za svůj ostrý, někdy až nenávistný jazyk. Jenže v tom je právě ten problém. Člověk z pozice státní autority by neměl jednat jako internetový trol. Měl by být právě tím, kdo zchladí emoce, ne je přiživuje.

Foltýnův slovník („kreténi“, „trouba“, „sráči“) je symptomem hluboké a nebezpečné změny: stát ztrácí neutralitu a místo toho si buduje emocionálně nabité barikády. Tento způsob komunikace degraduje veřejnou debatu na arénu, kde přežívá ten, kdo křičí hlasitěji. A Foltýn si ve křiku libuje.

---

Svoboda slova? Jen pro správné názory

Foltýn obviňuje platformy a uživatele z radikalizace, zatímco sám nevybíravě generalizuje a dehonestuje kritiky. Jeho výrok o tom, že „stát na špici svobody slova rozvracejí kreténi“ je výstižným příkladem Orwellovského doublespeaku.

Ve jménu ochrany demokracie se tu vytváří atmosféra podezřívání, kde každý, kdo nesdílí státní linii, může být nálepkován jako „dezinformátor“, „užitečný idiot“ nebo rovnou „nepřítel státu“. A místo aby se stát snažil pochopit, proč mu lidé nevěří, najímá koordinátory jako Foltýna, kteří jim vmetou do obličeje, že jsou hloupí nebo zkažení.

---

Ukrajina, morální bič a účetní zisk

Foltýn se v rozhovoru pasuje i na experta v mezinárodních otázkách a válečné etice. Kdo pochybuje o české pomoci Ukrajině, je podle něj zřejmě „zamindrákovaný“. Vyzdvihuje ekonomický profit z dodávek zbraní a ignoruje etické dilema: nakolik je správné vydělávat na válce? A především – proč je každá pochybnost automaticky vykládána jako kolaborace s Kremlem?

Jeho argumentace připomíná černobílý svět studené války – ale žijeme ve světě mnohem složitějším, kde občané mají právo ptát se, diskutovat a nesouhlasit, aniž by byli dehonestováni.

---

Kdo nejde s námi, je blbeček

Vrchol rozhovoru přichází ve chvíli, kdy Foltýn označuje své kritiky za „trouby“ a „blbečky“ a radí, ať se jim „prostě smějeme“. To má být oficiální komunikační strategie státu?

Ve skutečnosti jde o hluboce arogantní postoj, který popírá podstatu demokratické debaty. Jestli má být smích hlavním nástrojem odporu proti radikalismu, pak je to spíš zoufalství než strategie. Mělký humor nad hlubokými společenskými rozpory je výsměch občanům, nikoliv obrana demokracie.

---

Závěr: Vládní koordinátor, nebo koordinátor pro rozdělení společnosti?

Otakar Foltýn ve svém vystoupení ztělesnil vše, co by měl stát v demokracii důsledně odmítat: autoritářskou rétoriku, intelektuální a morální nadřazenost, očerňování kritiků a zjednodušující nálepkování. Jeho komunikační styl je sice „úderný“, ale ne kvůli síle myšlenek – nýbrž kvůli agresivitě slov.

Stát si nemůže dovolit, aby jeho mluvčí zněl jako internetový kazatel pomsty. A už vůbec si nemůže dovolit vytvářet systém, ve kterém jsou občané, kteří kladou nepohodlné otázky, označeni za „sráče“. Demokracie není bojová jednotka – a občané nejsou vojáci podřízeni jednomu velení. Pokud to Foltýn nechápe, neměl by řídit komunikaci státu, ale svůj vlastní blog.

---